Výsluní

Okolí Hory Sv. Šebestiána

Z Hory Sv. Šebestiána jsem sjel do Nové Vsi. Tam jsem ze silnice odbočil na štěrkovou cestu. S ní jsem řídkým lesem z větší části kopíroval vrstevnici k rozcestí U Farského lesa. Od něj jsem vystoupal do nepříjemně prudkého kopce k místu, které mapa označovala jako prameniště Chomutovky. Na jedné straně cesty rostl smrkový les, na druhé březový háj s nízkými smrčky a suchou trávou a mezi nimi odváděly uměle vykopané strouhy vodu z rašeliniště. Z nich sbírala Chomutovka svou vodu. Od pramene jsem se stejnou cestou vrátil do Hory Sv. Šebestiána. Ještě na dolním konci městečka potůček meandroval suchou loukou v mělkém zářezu okolní krajiny. O kousek níž se obrázek změnil. Potok stékal dolů z hor a razil si cestu mezi skalnatými zalesněnými srázy. Uprostřed klesání byl zčásti uměle upraven vodopád. Na okraji Chomutova se spád zmírnil. Kdybych o akvaduktu nevěděl, sotva bych věnoval pozornost dvěma potrubím klenoucím se nad úzkým údolím říčky. V jednom z nich se skrývala voda Ohře v Podkrušnohorském přivaděči. Po krátké zastávce v historickém centru Chomutova jsem pokračoval dál. Až do Velemyšlevsi jsem šlapal uprostřed polí po místní silnici a v pravidelných rozestupech dělal obrázky. Trošku mě překvapilo, že Údlice jsou malé městečko. Pod Velemyšlevsí se Chomutovka, až dosud jen s nepatrnými břehy, zařízla hlouběji do okolního terénu. Svahy pokrývaly sady nebo zarůstalo nejrůznější křoví. Z horní hrany údolí jsem pozoroval osamělé kužely jižního okraje Českého středohoří. Ještě do Minic vedla silnice. Ze vsi už jsem po dně údolí kodrcal rozbitou polní cestou do Nehasic a z nich se svezl po nevalné asfaltce do Tatinné. Za Tatinnou jsem dal přednost hlavní silnici po horní hraně údolí. Ze Seménkovic do Řvenic jsem opět poskakoval po nevalné polní cestě po břehu říčky. V podvečer jsem dorazil do Postoloprt. Pod městečkem jsem se po rozhraní pole a železničního náspu dostal k ústí Chomutovky do Ohře. (duben 2007)

Ústí Hačky u Nezabylic

Postoloprty

Rvenice

Tatinná

Zálezly