Bývalý Kopáčov

Sklárna na hranici vojenského újezdu

Kropáčov

Lubenec

Řepany

Blšanka pramení uprostřed nesečené louky ve vojenském újezdu Doupovské hory. Od pramene jsem sjel upravenou lesní cestou k hájovně Sklárna a potom loukami do osady Bělá. Za Bělou jsem ušetřil několik kilometrů na lesní cestě nad údolím. U Kostrčan jsem se vrátil na místní silnice uprostřed polí. Blšanka a její přítoky vytvářely poměrně širokou kotlinu, která se na jihu opírala o zalesněný hřeben. V drobných kopcích jsem šlapal nahoru dolů přes Lubenec a Řepany do Mukoděl. V okolí vsi se mi na okraji pole pod železničním náspem schovávalo ústí Mlýneckého potoka. Dominantou sousedního malého městečka Kryry nad soutokem Blšanky a Podvineckého potoka je novogotická věž na strmém a na vrcholu holém kopci nad pravým břehem Blšanky. Tady se také pokazilo počasí, začalo pršet a splachy z polí začaly Blšanku barvit do červena. Odsud až ke svému ústí říčka meandrovala ne příliš širokým údolím s nízkými svahy na okrajích. Tradiční pole se střídala s chmelnicemi. U Očihova ústí místní potok do Blšanky uprostřed chmelnice. Dalším malým městečkem na trati byly Blšany. U Siřemi jsem v blízkosti ústí Černockého potoka uprostřed polí zakopl o betonový hříbek meziválečného opevnění. Na dalším toku říčky jsem si jich všiml ještě několikrát. U Dobříčan jsem se naposledy prošel kus po okraji pole k ústí Klučeckého potoka. V Trnovanech jsem neměl dost času ani trpělivosti, abych hledal pod moderní širokou silnicí ústí posledního většího přítoku, potoka Ostravy. U Zálužic ústí Blšanka do Ohře. Do vesnice vedly vlastně dva mosty v jednom. První překračoval Blšanku, druhý Ohři. Špice byla mezi nimi. Ohře se sice s Blšankou srážela ve spoustě vírů, ale její vodu udržela u svého levého okraje. (září 2013)

Ústí Očihoveckého p.

Ústí do Ohře u Zálužic

Dobříčany

Měcholupy

Železná

Blšany