Pramen: jako Vodický p. jv. od Blaničky, 678 m n. m.

Ústí zleva do: Želivky v Želivi, 391 m n. m.

Délka: 53,8 km

Plocha povodí: 340,8 km²

Trnava ústí do Želivky u Želivi. Místní klášter má dlouhou pohnutou historii a barokní podobu. Ze Želivi jsem vyrazil proti proudu Trnavy po silnici do Brtné. Zhruba v polovině cesty jsem si prohlížel z vysokého srázu korunu hráze místní přehrady. Po jejím břehu jsem se z Brtné vydal po žluté turistické značce do Červené Řečice. Překvapilo mě, že se jedná o vodárenskou nádrž a zároveň slouží k rekreaci. V jednom místě nad přehradou vykoukla romantická skalka. Z Červené Řečice k mostu přes Trnavu pod Křelovicemi jsem před neupravenými pěšinami dal přednost silnici. V dalších kilometrech jsem střídavě šlapal po loukách na břehu řeky, střídavě šplhal do příkrých strání, buď v místech, kde se řeka těsně přitiskla ke svahu, nebo abych se vyhnul mokřinám. Od Arnoštovického mlýna jsem vystoupil do Arnoštovic. Mezi Arnoštovicemi, Hořepníkem, Březinou a Samšínem jsem znovu využil silnici. Ta poskakovala nahoru dolů, kroutila se v četných zatáčkách, kolem ní se pole s lesem nepravidelně střídaly na drobných vršcích. Do Březiny se zařezávalo údolí Trnavy po mé levé ruce, pod vesnicí jsem řeku křižoval u jejího soutoku s Kejtovským potokem a v dalších kilometrech ji měl pro změnu vpravo. V Samšíně mi jen směrovky připomněly asi pět kilometrů vzdálený Pacov, největší město oblasti spojené s básníkem Antonínem Sovou nebo se vznikem mezinárodní motocyklové unie. Pod Samšínem jsem znovu pokračoval po loukách kolem vody. Řeka se neuvěřitelně kroutila v drobných meandrech uprostřed louky, velmi často podmáčené nebo proměněné ve velké jezero. Vše sledovaly stromy z nízkých a poměrně mírných svahů, ve dvou místech se otevřela pole. Jen tu a tam vykoukla nějaká romantická skalka. Hledal jsem celkem tři soutoky. Každý z nich byl něčím zajímavý. Sádecký potok v podstatě ústil do mlýnského náhonu. Jenže jeho cesta k mlýnu byla přehrazena, potok vytvářel protiproud a přepadem ústil do Trnavy. Panský potok těsně před ústím do Trnavy skákal z malého splávku. Pod jeho ústím se z druhé strany připletla odvodňovací strouha a Trnava si vytvořila poměrně velkou tůňku s vířivým proudem. Všedním soutokem bez romantiky bylo ústí Vočadla. Pod Těchobuzským lomem se spojují Vodický potok a Barborka a vzniká Trnava. Vodický potok se stočil a chvíli s Barborkou tekly vedle sebe. Na soutoku dvojice stromů s trsem trávy vytvořily malý ostrůvek.

Pacov, rodiště básníka A.Sovy

Okolí Březiny

Ústí Kejtovského p.