Pramen:
jako Vodický p. jv. od
Blaničky, 678 m n. m.
Ústí
zleva do: Želivky v Želivi, 391 m
n. m.
Délka:
53,8 km
Plocha
povodí: 340,8 km2
Nejdelší
přítoky: Bořetický p. (10,5 km), Kejtovský p. (20,8 km), Vočadlo
(asi 7 km),
Barborka (8,2 km), Novomlýnský p. (asi 8 km)
Trnava
ústí do Želivky u Želivi. Místní
klášter má dlouhou pohnutou historii a barokní podobu. Ze Želivi jsem
vyrazil proti proudu Trnavy po silnici do Brtné.
Zhruba v polovině cesty jsem si prohlížel z vysokého srázu korunu hráze
místní přehrady. Po jejím břehu jsem se z Brtné vydal po žluté
turistické značce do Červené Řečice. Překvapilo mě, že se jedná
o vodárenskou nádrž a zároveň slouží k rekreaci. V jednom místě
nad přehradou vykoukla romantická skalka. Z Červené Řečice k mostu přes
Trnavu pod Křelovicemi jsem před neupravenými pěšinami dal přednost
silnici. V dalších kilometrech jsem střídavě šlapal po loukách na břehu
řeky, střídavě šplhal do příkrých strání, buď v místech, kde
se řeka těsně přitiskla ke svahu, nebo abych se vyhnul mokřinám. Od
Arnoštovického mlýna jsem vystoupil do Arnoštovic. Mezi Arnoštovicemi,
Hořepníkem, Březinou a Samšínem jsem znovu využil silnici. Ta
poskakovala nahoru dolů, kroutila se v
četných zatáčkách, kolem ní se pole s lesem nepravidelně střídaly
na drobných vršcích. Do Březiny se zařezávalo údolí Trnavy po mé
levé ruce, pod vesnicí jsem řeku křižoval u jejího soutoku s
Kejtovským potokem a v dalších kilometrech ji měl pro změnu vpravo. V
Samšíně mi jen směrovky připomněly asi pět kilometrů vzdálený
Pacov, největší město oblasti spojené s básníkem Antonínem Sovou
nebo se vznikem mezinárodní motocyklové unie. Pod Samšínem jsem znovu
pokračoval po loukách kolem vody. Řeka se neuvěřitelně kroutila v
drobných meandrech uprostřed louky, velmi často podmáčené nebo proměněné
ve velké jezero. Vše sledovaly stromy z nízkých a poměrně mírných
svahů, ve dvou místech se otevřela pole. Jen tu a tam vykoukla nějaká
romantická skalka. Hledal jsem celkem tři soutoky. Každý z nich byl něčím
zajímavý. Sádecký potok v podstatě ústil do mlýnského náhonu. Jenže
jeho cesta k mlýnu byla přehrazena, potok vytvářel protiproud a přepadem
ústil do Trnavy. Panský potok těsně před ústím do Trnavy skákal z
malého splávku. Pod jeho ústím se z druhé strany připletla odvodňovací
strouha a Trnava si vytvořila poměrně velkou tůňku s vířivým
proudem. Všedním soutokem bez romantiky bylo ústí Vočadla. Pod Těchobuzským
lomem se spojují Vodický potok a Barborka a vzniká Trnava. Vodický
potok se stočil a chvíli s Barborkou tekly vedle sebe. Na soutoku
dvojice stromů s trsem trávy vytvořily malý ostrůvek.
2.
Z
Blaničky jsem polní a posléze lesní cestou došel ke křižovatce U Červeného
kříže. Skutečně u ní stál dřevěný kříž, původně natřený
červenou barvou. U něj jsem odbočil vpravo. Po čtvrthodině jsem
narazil na malé lesní jezírko. Opět jsem chvíli bloudil, přeskakoval
a obcházel popadané stromy, bořil se do měkkého mechu a na soutocích
vybíral hlavní zdrojnici, než jsem našel začátek pramene, který jezírko
napájel. Pokud jsem správně četl mapu, byl jsem u pramene Vodického
potoka neboli Trnavy. (únor 2007)
|

Pacov,
rodiště básníka A.Sovy

Okolí
Březiny

Ústí
Kejtovského p.

Hořepník |