Dědina ústí do Orlice uprostřed louky pod Třebechovicemi pod Orebem. V městečku jsem si všiml muzea betlémů a rozhlédl se po krajině z ne příliš vysokého návrší Oreb, spojeného s husity v 15. a tábory lidu v 19. století. Na okraji města jsem také našel vyústění kanálu Bělá - Dědina do řeky. Asi dvacet kilometrů z Třebechovic do Opočna jsem šlapal mírně zvlněnou rovinou polí s hradbou Orlických hor na východním obzoru a střídal místní silnice s polními cestami. Cestou jsem vyhledal ústí potoků Bezedného u Polánek, Jalového u Městce a Zlatého u Českého Meziříčí. Na Zlatém potoce leží i městečko Opočno s turisty vyhledávaným renesančním zámkem. Pod ním se z něj odděluje výše zmíněný Jalový potok. Stále mírně zvlněnými poli s hradbou Orlických hor na východním obzoru jsem pokračoval přes Bohuslavice do Dobrušky. V městečku jsem se kromě jiného zastavil u rodného domku F. L. Heka-Věka a na předměstí vyhledal soutok Dědiny a Brtevského potoka. Z Dobrušky jsem zčásti polem, zčásti v lese přejel přes drobný kopec do Chábor. U Chábor se z Dědiny nad splavem odděluje náhon, který ústí o asi dva kilometry dál u Podchlumí do Zlatého potoka. Z Podchlumí jsem se přes drobný kopec posunul do Podbřezí k baroknímu zámku Skalka, spojenému s románem Aloise Jiráska Temno. Nad Podbřezím se krajina zcela proměnila. Říčka se klikatila úzkým zalesněným údolím kopcovitou krajinou. Přejížděl jsem z jednoho návrší na druhé, mezi poli a pastvinami byly rozptýleny samoty nebo malé osady, vodu říčky využívaly mlýny, pily a u Dobrého nějaká menší továrna. U Kounova přijala Dědina vodu potoka Hluky. Až z Dobřan jsem se mezi zalesněnými svahy přidržel břehu říčky. Mezi Sedloňovem a Polomí se úzké údolí pootevřelo a les ustoupil domům a loukám. Vpravo od silnice se mezi stromy skrýval betonový srub předválečného opevnění. Z Dědiny zbyl jen drobný potůček. Ze Sedloňova jsem asfaltovanou lesní cestou vystoupal na rozcestí Knížecí cesta. Na něm jsem odbočil po modré značce pro pěší vlevo, abych ji hned na první křižovatce opustil, protože jsem vlevo zahlédl malý pomníček a pod ním betonovou skruž. Německý nápis na pomníčku z roku 1905 připomínal přátelství dvou šlechtických rodů. Pod betonovou skruží byla do země zaražena zrezivělá trubka a z ní prýštil pramen. Byl jsem u cíle, u pramene Dědiny. (květen 2007)