Pramen:
na z. svahu Sedloňovského
vrchu nad osadou Polom, 922 m n.
m.
Ústí
zprava do: Orlice v Třebechovicích pod Orebem, 235 m
n. m.
Délka:
54 km
Plocha
povodí: 333,2 km2
Nejdelší
přítoky: Bezedný p., Jalový p., Haťský p., Zlatý p. (23,5 km),
Bohuslavický p., Brtevský p. (6,2 km), Hluky
Dědina
ústí do Orlice uprostřed louky pod Třebechovicemi pod Orebem. V městečku
jsem si všiml muzea betlémů a rozhlédl se po krajině z ne příliš
vysokého návrší Oreb, spojeného s husity v 15. a tábory lidu v 19.
století. Na okraji města jsem také našel vyústění kanálu Bělá -
Dědina do řeky. Asi dvacet kilometrů z Třebechovic do Opočna jsem šlapal
mírně zvlněnou rovinou polí s hradbou Orlických hor na východním
obzoru a střídal místní silnice s polními cestami. Cestou jsem
vyhledal ústí potoků Bezedného u Polánek, Jalového u Městce a Zlatého
u Českého Meziříčí. Na Zlatém potoce leží i městečko Opočno s
turisty vyhledávaným renesančním zámkem. Pod ním se z něj odděluje
výše zmíněný Jalový potok. Stále mírně zvlněnými poli s hradbou
Orlických hor na východním obzoru jsem pokračoval přes Bohuslavice do
Dobrušky. V městečku jsem se kromě jiného zastavil u rodného domku F.
L. Heka-Věka a na předměstí vyhledal soutok Dědiny a Brtevského
potoka. Z Dobrušky jsem zčásti polem, zčásti v lese přejel přes
drobný kopec do Chábor. U Chábor se z Dědiny nad splavem odděluje náhon,
který ústí o asi dva kilometry dál u Podchlumí do Zlatého potoka. Z
Podchlumí jsem se přes drobný kopec posunul do Podbřezí k baroknímu
zámku Skalka, spojenému s románem Aloise Jiráska Temno. Nad Podbřezím
se krajina zcela proměnila. Říčka se klikatila úzkým zalesněným údolím
kopcovitou krajinou. Přejížděl jsem z jednoho návrší na druhé,
mezi poli a pastvinami byly rozptýleny samoty nebo malé osady, vodu říčky
využívaly mlýny, pily a u Dobrého nějaká menší továrna. U Kounova
přijala Dědina vodu potoka Hluky. Až z Dobřan jsem se mezi zalesněnými
svahy přidržel břehu říčky. Mezi Sedloňovem a Polomí se úzké údolí
pootevřelo a les ustoupil domům a loukám. Vpravo od silnice se mezi
stromy skrýval betonový srub předválečného opevnění. Z Dědiny
zbyl jen drobný potůček. Ze Sedloňova jsem asfaltovanou lesní cestou
vystoupal na rozcestí Knížecí cesta. Na něm jsem odbočil po modré
značce pro pěší vlevo, abych ji hned na první křižovatce opustil,
protože jsem vlevo zahlédl malý pomníček a pod ním betonovou skruž.
Německý nápis na pomníčku z roku 1905 připomínal přátelství dvou
šlechtických rodů. Pod betonovou skruží byla do země zaražena
zrezivělá trubka a z ní prýštil pramen. Byl jsem u cíle, u pramene Dědiny.
(květen 2007) |

Zámek
Skalka

Chábory

Dobruška

Pohoří
|