Pramen:
z. od Lesné, 660 m
n. m.
Ústí
zleva do: Dyje v nádrži Vranov u Vysočan, 340 m
n. m.
Délka:
53,7 km
Plocha
povodí: 374,4 km2
Nejdelší
přítoky: Bihanka (16,8 km), Blatnice (18,3 km), Menhartický p. (asi
7 km), Manešovický p. (asi 7,5 km), Prokopka (asi 7,5 km)
Ze
Želetavy jsem asi kilometr šlapal po silnici směrem na Lesnou. Z ní
jsem odbočil na polní cestu. Želetavka si v polích vyhloubila mělký
zářez. Pole jsem časem opustil a ponořil se do lesa. Překvapil mě
malý vodopádek, kdy potok z ploché louky příkře spadal do malé
strže. Dál jsem se brodil sněhem mezi břízami a smrkovým mlázím, přes
podmáčenou louku, až jsem došel k začátku potoka. Klub třebíčských
turistů po vzoru televizního cyklu tady zarazil tabulku „Zde počíná
svůj tok řeka Želetavka“ s údajem o nadmořské výšce a vročením.
I hrnek pro poutníky tu byl. Od pramene jsem prošel cíp lesa a přímo
přes pole zamířil do blízké Lesné. Asi v půli cesty jsem se
napojil na polní cestu a po ní došel do vesnice. Po silnici jsem
sestoupil z Lesné do Želetavy.
Ze
Želetavy jsem se pustil po proudu říčky dolů. Její údolí bylo mělké
a relativně široké. Svahy porůstal les, na louce uprostřed byly v pravidelných
rozestupech mlýny. Po jedné straně údolí vedla silnice, po druhé
upravená kamenitá cesta. V jednom místě vykoukly mezi stromy
romantické skalky. V okolí Meziříčka se charakter údolí změnil.
Nad levým břehem se zvedal zalesněný strmý svah, pravý, povlovnější
byl proměněn v louky a pole, jen příkřejší meze zarůstalo křoví.
Určitou zajímavostí byly poměrně pravidelně rozestavěné boží
muky kolem zpola zaniklé cesty. V Radkovicích jsem vyšel na
silnici a prakticky ji neopustil až do Jemnice. U Budče se údolí opět
dočasně zúžilo, velkou část dna potopil pod svou hladinu rozlehlý
rybník. Potom se údolí opět pootevřelo a připomínalo předchozí úsek.
V půli cesty mezi Chotěbudicemi a Jemnicí jsem se zastavil u
barokního mauzolea, prosté barokní kaple na křížovém půdorysu. Stále
po místní silnici mělkým údolím uprostřed polí jsem šlapal i z Jemnice
do Bačkovic. Pod nimi se Želetavka začala zařezávat hlouběji do
okolního terénu. Úzké údolí s malými loukami na březích střežily
zalesněné, místy skalnaté stráně. Chvílemi jsem šel po louce, chvílemi
se prodíral úzkou vrstevnicovou stezkou v jednom ze svahů. Čím
hlouběji se řeka zařezávala, tím nádhernější bylo toto přírodní
divadlo. U Palliardiho hradiště jsem si jen posteskl, že někdo by měl
vrcholovou loučku vyčistit od keřů a náletových dřevin. U Peksova
mlýna jsem brodil řeku. Na druhém břehu značka vyšplhala do polí na
hraně údolí u Zlobic. Po ní mě upravenými lesními cestami dovedla až
k hradu Bítov. Od něj se nabízel pěkný pohled na soutok Želetavky
s Dyjí zvednutý Vranovskou přehradou. (únor 2007) |

Jemnice

Bačkovice

U
Šimkova mlýna

Ústí
Blatnice u Lubnice |