Pramen:
ve Videlském sedle, 880 m.n.m.
Ústí zprava do:
Nyské přehrady na Kladské Nise u polské obce Biala Nyska.
Délka:
59,5 km, z toho 33 km v ČR.
Plocha povodí:
396 km2
Nejdelší přítoky: Mora
(asi 18 km), Olešnice (13 km), Staříč (14 km), Vrchovištní p.
(asi 7,5 km), Šumný p. (asi 8,5 km)
V okolí
Bialej Nysky ústí Bělá do přehrady Jezioro Nyskie na Kladské Nise.
Pokus dostat se k ústí po levém břehu řeky skončil malou
hororovou scénou. Džungli až dvoumetrového býlí vystřídal temný
lesík. Kmínky keřů a nízkých stromů byly obaleny pavučinami a
zbytky naplavených trav, pod nohami klouzalo bláto, místy se leskla jezírka
temné vody. Neustále mě obtěžovali komáři. Psychicky jsem to nezvládl
a u jednoho z jezírek se otočil zpět, aniž bych dosáhl cíle. Na
pravém břehu Bělé vedla cesta dlážděná betonovými panely k hrázi
přehrady. Z ní jsem nedokázal odhadnout, kde je poměrně blízké
ústí řeky Bělé, a po břehu kolem mokřin zarostlých rákosím jsem
se k němu nevydal.
V
okolí Bialej Nysky jsem se přes soukromé zahrady nedostal k ústí
Mory. Nad obcí vedla kolem Bělé pohodlná silnice, v potřebných
rozestupech byly mosty a jak kilometry, tak obrázky utěšeně přibývaly.
Široká, poměrně mělká a poklidná řeka meandrovala uprostřed mírně
zvlněných polí. Gluchołazy se mi představily jako malé městečko na
důležité křižovatce s tradičním centrálním náměstím. Z Gluchołaz
jsem se přes drobný kopec nad meandry řeky vrátil do České republiky
v Mikulovicích. Na okraji městečka jsem vyhledal soutok Bělé a
Olešnice. O pár kilometrů výš se řeka zařízla mezi zalesněné
kopce Jeseníků do úzkého údolí. Stěny koryta byly často vydlážděny,
prakticky neustále řeku lemovaly nějaké domy. Tak jsem projel Písečnou
a Českou Vsí a zastavil se v Jeseníku. Podle prvního a nejspíš i
povrchního dojmu dnes město nad soutokem Bělé a Staříče žije především
z odkazu Vincence Priessnitze a z lázeňství. Z něj jsem
dál pokračoval úzkým údolím mezi zalesněnými svahy přes Domašov
do Bělé. Až v ní se dosud zdánlivě neměnná říčka s každým
přítokem doslova vytrácela před očima, proměnila se v horský
potůček. Nad Bělou jsem se ponořil do lesa a vystoupal do Videlského
sedla.
Pod
sedlem v klínu mezi silnicí a asfaltovanou cestou jsem bez velkého
hledání našel skromný potůček, který se mi záhy rozptýlil v podmáčeném
terénu. Tento potůček byl pramenem Bělé. K větší spokojenosti
mi chybělo víc vody. Takhle se mi potůček pod pramenem rozpadal spíš
do samostatných louží. (květen 2007)