SMĚDÁ


Pavlina louka pod Jizerou	Smědava	Bílý Potok	Hejnice	Raspenava-Luh
Pramen: pod vrcholem Jizery nad Bílým Potokem, 875 m n. m. Ústí zprava do: Lužické Nisy u polských Radomierzyc, asi 195 m n. m. Délka: 51,9 km, z toho 45,9 km v ČR Plocha povodí: 331 km², z toho 273,8 km² v ČR Nejdelší přítoky: Kočičí p. (asi 14 km), Bulovský p. (13,3 km), Řasnice (16,3 km), Lomnice (16,1 km), Sloupský p. (8,5 km) V sedle mezi Zeleným vrchem a Jizerou jsem si vyfotil pramen Hnědé Smědé jen kousek vedle silnice. Vrchol Jizery jsem vzápětí objížděl dokola. U občerstvení Na Knajpě mě zákaz vjezdu přinutil odstavit kolo. Kousek severně pramenila v Klečových loukách Bílá Smědá. Nechtělo se mi do řídkého lesa mezi zbytky sněhu hledat její pramen, proto jsem obrázek ošidil z cesty. Při hledání pramene Černé Smědé jsem asfaltovanou cestou do zdánlivě mírného kopce vystoupal pod skalku Zelený kámen. Mezi trávou a stromy jsem pozorně sledoval potok. Prameny řeky zkreslovalo jarní tání. Potůčky se sbíraly ze spousty ostrůvků sněhu a až v létě by bylo jasné, které jezírko je rozhodující. Před chatou na Smědavě jsem našel nejprve soutok Hnědé a Černé Smědé. Černá Smědá se mezi balvany rozdělila a spojovala se s Hnědou vlastně dvakrát pár metrů pod sebou. Těsně pod soutokem byl vybudován umělý splav a nad ním hydrologická budka. O půl kilometru níž jsem podobným způsobem zdokumentoval i připojení Bílé Smědé. Lesem jsem potom prudce sjel do údolí. Zastavoval jsem jen u Sedmitrámového mostu, abych si vyfotil drobné peřeje a koryto zavalené balvany. Z obce Bílý Potok mě prakticky až do Frýdlantu neustále provázela zástavba. Spád řeky se postupně zmírňoval, balvany a skalní prahy z koryta mizely. V Raspenavě na soutoku s Lomnicí už bylo koryto Smědé široké a dno pokryté jemným pískem. Dominantou Frýdlantu je renesanční zámek na nízkém návrší nad řekou. U ústí Řasnice na okraji města stál velký splav pod ploty textilního závodu. Z Frýdlantu jsem se přes drobný kopec v polích překulil do Kunratic. Smědou tu na chvíli pevně sevřely drobné skalky. Přes další drobný kopec jsem se dostal do Vísky. Odsud až na státní hranici jsem šlapal po okraji poměrně široké louky mezi zalesněnými svahy. Ve vesnicích mě vítaly hrázděné domy. Řeka si cestu prodlužovala četnými meandry. Bezprostředně za státní hranicí v Polsku skončila místní silnička a začala rozbitá polní cesta. Ústí Smědé a Kočičího potoka do přehrady Witka se rozpadlo do řady zátok, ostrůvků rákosí a mokřin. Polní cestou jsem se přes jeden drobný kopec dokodrcal do Spytkowa, přes druhý do Ręczina. Na protějším břehu přehrady mě zaujal barokní kostel vmáčknutý na malé louce pod zalesněným svahem. Přehrada Witka slouží jako zásobárna vody pro elektrárnu Turoszów, a proto je přístup na hráz zakázán. Ze spadu jsem viděl, že se jedná o sypanou hráz, voda je vypouštěna kovovými vraty. Německá mapa mě trošku mátla, když naznačovala, že Smědá se o kousek níž kříží se slepými rameny Nisy. Nebyla to tak docela pravda. Rameno bylo od řeky oddělenou nízkou hrází. U Radomierzyc jsem minul mlýn, kamenný most, na konci první malé louky s obtížemi přebrodil drobný potůček, přešel druhou louku a teprve za ní našel ústí Smědé do Lužické Nisy. Vody obou do značné míry srovnatelných řek se srážely a točily v mnoha vírech. (duben 2007)				Ústí Lomnice u Raspenavy Frýdlant Kunratice Minkovice

Ústí do Lužické Nisy u polských Radomierzyc	Přehrada Witka	Spytków	Ves	Filipovka