Pramen:
jako Anenský p. v Kochánově,
487 m n. m.
Ústí
zleva do: Labe u Kostomlátek, 178 m
n. m.
Délka:
60,3 km
Plocha
povodí: 544,2 km2
Nejdelší
přítoky: Šembera (28,1 km), Káča (11,5 km), Blinka (12,7 km), Bečvárka
(21,9 km), Stebnice, Bohuňovický p.
Uprostřed
Kochánova v malém dolíku chráněném ze všech stran stromy nebo
keři se pod betonovou skruží prostíralo malé kruhové jezírko. Z něj
voda přepadala do o něco většího obdélníkového rybníčku zarostlého
orobincem. Z rybníčku vytékal drobný potůček – Anenský
potok. Z Kochánova až do Uhlířských Janovic jsem šlapal po
okraji polí vlevo a lesa vpravo. Z něj jsem pokračoval po silnici
do Chmeliště a po okraji pole mimo cesty na břeh Vavřineckého rybníka
v ústí Anenského potoka. Cestou po břehu rybníka do vesnice Vavřinec
jsem pozoroval život na hladině. Dva proudy, které ve vsi Vavřinec přepadají
pod hrází z rybníka, se brzy spojí. Odsud se už potok jmenuje
Vavřinec. Z Vavřince do Kouřimi mě provázela modrá turistická
značka. První meandr řeky si zkrátila přes kopec polní cestou. Za
vesnicí Církvice začalo nádherné přírodní divadlo. Řeka protékala
tu užším, tu širším skalnatým údolím. Mírné svahy s lesem
se pravidelně střídaly s roztodivnými skalkami. Břeh říčky
sledovala lesní cesta. Mezi spoustou chat jsem téměř přehlédl ústí
Bohouňovického potoka. U Doubravčan jsem šplhal úzkou stezkou do příkrého
svahu. Vesnice opět stála na kolmé skalce. Za Doubravčanami značka říčku
opustila a namířila si to přes kopec po místní silnici uprostřed polí.
Za Toušicemi opět využila polní cestu po hraně údolí, vzápětí se
skryla do malého lesíku. Z něj jsem se vynořil na okraji Kouřimi.
Po prohlídce starobylého městečka jsem se vydal k nedaleké
Lechově skalce a do areálu Staré Kouřimi, slovanského hradiště z 8.
a 9. století. Pod Kouřimí se Vavřinec spojuje se Střebovkou a vzniká
říčka Kouřimka.
Z
města jsem po červené turistické značce pochodoval po asfaltovaných,
místy úvozových cestách přes Broučkov a Království do Lipan. Nad
vesnicí stojí na nízkém hřebenu kuželová kamenná mohyla v místech
poslední velké husitské bitvy z roku 1434. Po úpatí svahu jsem z Lipan
místní silnicí došel do Třebovle, asfaltovanou cestou napříč přes
pole potom zpět na trasu do Miškovic. Z nich jsem se polními
cestami dostal do Žabonos. V jejich okolí jsem vyhledal soutok Kouřimky
a Bečvárky, odkud už se řeka definitivně jmenuje Výrovka. Polní
cesta kolem železniční trati mě přivedla na okraj Plaňan k ústí
Blinky. Za Plaňanami se řeka schovala do úzkého skalnatého údolí.
Plochá pole se mírně svažovala k mělkému dolíku a uprostřed
se propadala do několik metrů hluboké díry – kaňonu řeky. Na jeho
dně bylo dost místa pro železnici a zčásti zapomenutou cestu. U
Radimi řeka toto romantické údolí opustila a vtekla do široké roviny
polí. Brzy ji spoutaly hráze a lidé její koryto co nejvíce narovnali.
Do Peček jsem dorazil znovu po místních silnicích. Kus za městečkem
jsem ze silnice odbočil do polí. Místy pohodlněji, místy hůř jsem
sledoval hráz na břehu řeky. Minul jsem ústí Káči a zastavil se v ústí
nejdelšího přítoku Šembery. Velkou atrakcí vesnice Písty je písečný
přesyp s ojedinělým souborem rostlin a živočichů. Za vesnicí
jsem se držel břehu řeky mimo cesty. Kousek nad ústím stál na Labi
jez, možná i s malou elektrárnou. Labe mi připadalo obrovské,
zregulované ústí Výrovky se vedle něj téměř ztrácelo. Od ústí
jsem se kousek vrátil a za mostem přes Výrovku nezpevněnou cestou
kolem Labe směřoval do Nymburka. (únor 2007) |

Toušice

Kouřim

Ústí
Střebovky pod Kouřimí

Lipany |