Nejdelší přítoky: Lomnický p. (26,7 km), Dolský p. (9,9 km), Zlatý p. (asi 6 km), Otročínský p. (12,3 km), Pramenský p. (16,7 km), Beranovský p. (asi 5 km)

Z Mariánských Lázní jsem lesem vyšplhal do Závišína. K hájovně Podhora jsem projížděl kolem golfového hřiště. Kousek za hájovnou jsem se v lese snažil zorientovat v síti odvodňovacích struh a vybrat z nich nejvhodnější pramen Teplé. Jedna se mi schovávala pod stromy, další jsem sledoval až k jejímu soutoku s jinou a čtvrtá končila u cesty.

Od pramenů jsem se vrátil do Závišína. Ještě několik kilometrů jsem šlapal lesem a potom vyjel na jakousi náhorní planinu nad říčkou. Pole a louky byly přerušovány tu mělkými, tu hlubšími údolími potoků. U Mrázova jsem zastavoval pod hrází menší přehrady. V Tepelském klášteře bylo instalováno muzeum třetího odboje. Městečko Teplá stojí v příkré stráni nad říčkou. U Poutnova jsem překřížil údolí říčky z pravého břehu na levý, do Mnichova. Z něj jsem lesem doprovodil Pramenský potok dolů k jeho ústí do Teplé. Odsud až do Karlových Varů se charakter údolí příliš neměnil. Strmé, místy skalnaté stráně nad břehy porůstal les; v horním úseku se silnice tak tak vmáčkla na břeh řeky, za Bečovem se údolí víc otevřelo a kolem vody se prostřely louky. Podobně jako k ústí Pramenského, tak i k ústí Otročínského potoka jsem se dostal snadno. Gotický hrad Bečov vyrostl na ostrožně chráněné ze tří stran řekou a pod ním se rozložilo městečko. U Cihelen bylo další z golfových hřišť. O kousek níž hladinu říčky vzedmula malá přehrada. Hlavní silnice sice vedla po koruně hráze, ale dostat se k její patě bylo prakticky nemožné. V Březové jsem vyhledal ústí Lomnického potoka.

O pár kilometrů dál jsem opustil silnici a kolo vytlačil strmou stezkou lesem k vyhlídce Karla IV. Z ní se mi otevíral pohled zejména na jižní část Karlových Varů. Z vyhlídky jsem dost krkolomně doklopýtal dolů k malé kapli Ecce homo a znovu kolo tlačil do kopce k rozhledně Diana. Z rozhledny jsem měl celé město jako na dlani a přes ně viděl i část Krušných hor, včetně jejich nejvyšší hory Klínovce. Od rozhledny jsem pokračoval k zotavovně Myslivna, od ní k vyhlídce Petra Velikého a pod ní k soše kamzíka na vysoké skalní jehle. Kolem kamzíka jsem sestoupil dolů do města.