Pramen:
jako Petrovický p.
na s. svazích Kutného
vrchu, 715 m n. m.
Ústí
zleva do: Odry v polských Krapkowicích, asi 160 m
n. m.
Délka:
65,5 km, z toho 34,7 km v ČR
Plocha
povodí: 993 km2,
z toho 433 km2 v ČR
Nejdelší
přítoky: Biala (35 km), Prudnik (23 km, podle encyklopedie
Vodní toky a nádrže 42 km od pramene Zlatého p.), Hrozová (17,4 km),
Lužná, Mušlov (13,5 km)
Z Heřmanovic
jsem se vydal přes kopec do Petrovic. V lese jsem za vrcholem předělu
málem nezastavil u drobného dřevěného korýtka zaraženého v mezi
nad silnicí pod malou loučkou. Tady pramenil Petrovický potok. Dál
jsem v poměrně prudkém sjezdu plném nepříjemných zatáček a
na rozbité silnici stěží zaznamenával jeho proměny. A v Petrovicích,
v úzkém hlubokém údolí, už byl dočasně pevně spoután v relativně
širokém kamenném korytě. Prudký sjezd se zastavil v Jindřichově.
V dalších kilometrech jsem šlapal v mírně zvlněných polích
z jednoho drobného kopce na druhý. V Pitárném se mi na
okraji soukromé zahrady skrývalo ústí potoka Mušlov. Od soutoku s ním
se říčka jmenuje Osoblaha. V Dívčím Hradě se obdélníková
budova se čtyřmi nárožními věžemi zámku skrývala mezi stromy
okolních sadů. V okolí Dolních Povelic jsem marně bloudil uprostřed
polí, soutok Osoblahy s Lužnou jsem nenašel. V Bohušově mě
turistická značka dovedla až na nádvoří zříceniny hrady Fulštejn.
Dodnes jeho obvod lemuje dobře patrný příkop. Místní nadšenci
obnovili část hradního paláce a zvnějšku patrnou část hradeb s půlkruhovou
baštou. V Bohušově jsem také vyhledal soutok Osoblahy a Hrozové.
Asfaltovanou polní cestou jsem potom dojel do Osoblahy. Městečko bylo téměř
zničeno během bojů na konci 2. světové války. Jeho obnovu zbrzdil
poválečný odsun německého obyvatelstva a později jeho podobu
poznamenala panelová zástavba. Podle šest let staré mapy měla vést z Osoblahy
do polských Raclawic přímá silnice. Z městečka ke skupině osamělé
hájenky, jednoho rozpadlého stavení a zpustlé vodárenské věže vedl
ještě jakž takž asfalt. Popsaná skupina budov byla nejspíš zbytkem
osady Studnice. Za ní se asfalt postupně vytrácel, až silničku připomínal
jen zvýšený násep a snad i stromořadí. Povrch zarůstal trávou a
kousek od řeky Prudnik dvě koleje vystřídala jen úzká pěšina. Z mostu
přes vodu zbyla jen torza vstupních uchycení zábradlí. K blízkému
soutoku Prudniku a Osoblahy jsem se brodil vysokou trávou. Potom jsem se
otočil a vrátil zpět do městečka Osoblaha. Z něj jsem se dostal
do Polska jinou silnicí. Za státní hranicí mě zpočátku pozlobily
drobné kopce, ale za Raclawicemi mě definitivně obklopila plochá
rovina polí. Každých přibližně pět kilometrů jsem zastavoval a dělal
více méně mechanické obrázky: železniční most v Raclawicích,
jeden z řady mostů a lávek poutajících řeku v Dzierzyslawicích,
kousek před Glogówkem malý osamělý renesanční zámek na rozhraní
pole a parku. V Glogówku mě řada historických památek přinutila
chvíli se zdržet a město si alespoň zběžně prohlédnout. V Komornikách
jsem na fotografii zachytil historický kamenný most. V okolí
Steblowa se do Osoblahy vlévá říčka Biala, ale soutok se mi
nepodařilo najít. Krapkowice se mi představily jako zajímavé
historické městečko se zčásti dochovanými hradbami. Osoblaha obtéká
jejich jižní stranu a na okraji malého parčíku se vlévá do Odry. (květen
2007) |

Ústí
Hrozové u Bohušova

Osoblaha

Ústí
Prudniku

Raclawice
|