Z Heřmanovic jsem se vydal přes kopec do Petrovic. V lese jsem za vrcholem předělu málem nezastavil u drobného dřevěného korýtka zaraženého v mezi nad silnicí pod malou loučkou. Tady pramenil Petrovický potok. Dál jsem v poměrně prudkém sjezdu plném nepříjemných zatáček a na rozbité silnici stěží zaznamenával jeho proměny. A v Petrovicích, v úzkém hlubokém údolí, už byl dočasně pevně spoután v relativně širokém kamenném korytě. Prudký sjezd se zastavil v Jindřichově. V dalších kilometrech jsem šlapal v mírně zvlněných polích z jednoho drobného kopce na druhý. V Pitárném se mi na okraji soukromé zahrady skrývalo ústí potoka Mušlov. Od soutoku s ním se říčka jmenuje Osoblaha. V Dívčím Hradě se obdélníková budova se čtyřmi nárožními věžemi zámku skrývala mezi stromy okolních sadů. V okolí Dolních Povelic jsem marně bloudil uprostřed polí, soutok Osoblahy s Lužnou jsem nenašel. V Bohušově mě turistická značka dovedla až na nádvoří zříceniny hrady Fulštejn. Dodnes jeho obvod lemuje dobře patrný příkop. Místní nadšenci obnovili část hradního paláce a zvnějšku patrnou část hradeb s půlkruhovou baštou. V Bohušově jsem také vyhledal soutok Osoblahy a Hrozové. Asfaltovanou polní cestou jsem potom dojel do Osoblahy. Městečko bylo téměř zničeno během bojů na konci 2. světové války. Jeho obnovu zbrzdil poválečný odsun německého obyvatelstva a později jeho podobu poznamenala panelová zástavba. Podle šest let staré mapy měla vést z Osoblahy do polských Raclawic přímá silnice. Z městečka ke skupině osamělé hájenky, jednoho rozpadlého stavení a zpustlé vodárenské věže vedl ještě jakž takž asfalt. Popsaná skupina budov byla nejspíš zbytkem osady Studnice. Za ní se asfalt postupně vytrácel, až silničku připomínal jen zvýšený násep a snad i stromořadí. Povrch zarůstal trávou a kousek od řeky Prudnik dvě koleje vystřídala jen úzká pěšina. Z mostu přes vodu zbyla jen torza vstupních uchycení zábradlí. K blízkému soutoku Prudniku a Osoblahy jsem se brodil vysokou trávou. Potom jsem se otočil a vrátil zpět do městečka Osoblaha. Z něj jsem se dostal do Polska jinou silnicí. Za státní hranicí mě zpočátku pozlobily drobné kopce, ale za Raclawicemi mě definitivně obklopila plochá rovina polí. Každých přibližně pět kilometrů jsem zastavoval a dělal více méně mechanické obrázky: železniční most v Raclawicích, jeden z řady mostů a lávek poutajících řeku v Dzierzyslawicích, kousek před Glogówkem malý osamělý renesanční zámek na rozhraní pole a parku. V Glogówku mě řada historických památek přinutila chvíli se zdržet a město si alespoň zběžně prohlédnout. V Komornikách jsem na fotografii zachytil historický kamenný most. V okolí Steblowa se do Osoblahy vlévá říčka Biala, ale soutok se mi nepodařilo najít. Krapkowice se mi představily jako zajímavé historické městečko se zčásti dochovanými hradbami. Osoblaha obtéká jejich jižní stranu a na okraji malého parčíku se vlévá do Odry. (květen 2007)