Pramen:
u Panenské Rozsíčky, 635
m n. m.
Spojením
s Německou Dyjí vzniká: Dyje v rakouském Raabsu, 410 m
n. m.
Délka:
68,2 km, z toho asi 53 km v
ČR
Plocha
povodí: 630,3 km2
Nejdelší
přítoky: Bolíkovský p. (33 km), Volfířovský p. (11,2 km), Vápovka
(28,6 km), Myslůvka (15,4 km), Telčský p. (10,1 km)
Z Třeště
jsem se vydal vzhůru směrem do Pavlova. Zpočátku mě provázela pole,
později les. Zhruba v polovině cesty ze silnice šipka odkazovala k pramenu
Dyje, ale cesta k němu nijak zvlášť upravená nebyla. Brodil jsem
se k němu vysokou trávou a později přes pole. K prameni chráněnému
kapradím poklekala kamenná dívka se džbánkem. Nad nimi rostla plechová
jabloň. Jak jsem se později dozvěděl, má znázorňovat strom poznání
a je úvodním dílem Kristkovy galerie jedenácti skulptur kopírujících
celý tok Dyje až k jejímu ústí do Moravy.
Od
pramene jsem po místních silnicích pokračoval z jednoho drobného
kopce na druhý přes Panenskou Rozsíčku, Sedlejov a Myslibořice do Telče.
Nad levým břehem říčky se zvedala příkrá zalesněná stráň, od
pravého stoupala mírně vzhůru pole. Až pohádkově krásné historické
centrum Telče s renesančním zámkem bylo prohlášeno památkou
UNESCO. Město ze dvou stran chrání rozsáhlé rybníky. Mezi Telčí
a Radkovem jsem poprvé nahlédl na horní hranu údolí ve Zvolenovicích.
V dalších kilometrech jsem se vezl po dně širokého údolí. Zejména
železniční trať obnažila vlevo malé skalky. Na pravém břehu se
prostírala pole. Vodu z řeky využívala řada mlýnů. V Černíči
se vody Dyje a Myslůvky spojovaly
v rybníku. Dalším významným městem na toku jsou Dačice. Na
jejich okraji nad soutokem Dyje s Vápovkou vyrostlo nedávno moderní
nákupní středisko. I pod Dačicemi jsem se podobně jako na horním
toku před Telčí houpal nahoru dolů od jednoho drobného přítoku
k druhému. Charakter jednotlivých břehů se prohodil: na příkrém
pravém svahu rostl les, na mírném levém se rozložila pole. A kolem řeky
pracovaly další mlýny. Pod Starým Hobzím mě k ústí Bolíkovského
potoka z levého břehu
nepustil plot Louckého mlýna, na pravém se mi soutok ztratil uprostřed
podrostu v malé mokřině. Přes silnici mě za malým remízkem
informační tabule upozornila na druhý z Kristkových objektů Kameny přání. Jinak
bych uprostřed trávy a jiného býlí různobarevné kameny přehlédl. Staré Hobzí stojí na nepříjemně
vysokém a prudkém kopci. Z něj jsem se spustil k řece v
Janově. Uprostřed luk mezi zalesněnými svahy jsem potom odpočíval několik
kilometrů na rovině po břehu řeky. Za Modleticemi jsem vykoukl na
hranu údolí doprostřed polí, abych se o kousek dál v Písečném
vrátil zpět k řece. Z Písečného jsem znovu šlapal po břehu
řeky mezi zalesněnými svahy ke státní hranici. Kolem ní jsem zdolal
v malém lesíku další kopec. Za lesíkem jsem polní cestou odbočil do
nejbližší rakouské vesnice a přes ni sjel uprostřed polí do Unter
Pertholzu. Z něj jsem se spletí asfaltovaných polních cest na mírném
návrší promotal do Weikertschlagu. Z vesnice mě vedla upravená cesta
loukami po dně úzkého údolí řeky mezi zalesněnými svahy. Minul
jsem jeden mlýn a těsně před druhým cesta odbočila kolem drobného přítoku
vzhůru. A tak jsem se znovu ocitl na místních silnicích v polích
nad údolím. K řece jsem se podíval už jen jednou, u Dřevěného
mlýna v okolí Alberndorfu. Podruhé už jsem v Raabsu
zastavoval u soutoku Moravské Dyje s Německou. (červen 2007) |

Pěčín

Dačice

Vnorovice

Ústí
Bolíkovského p. (IV/13)
|