km2
Nejdelší
přítoky: Břežanka (12,3 km), Skalička (23,8 km), Křepička
(19,1 km), Plenkovický p. (18,2 km), Nedveka (14,9 km), Ctidružický p.
(12,5 km)
Jevišovka
ústí do Dyje u stejnojmenné obce. Až k Tvořihrázi teče
zregulovaným korytem uprostřed polí chráněným z obou stran hrázemi.
Cesty po jejích březích vedou jen zcela výjimečně. Z Jevišovic
do Hrušovan jsem proto popojel přes drobné návrší nad levým břehem
po místní silnici. Z Hrušovan k Eminu zámečku jsem sledoval
polní cestu podél břehu. Ta přemosťovala i první větší přítok
Jevišovky Břežanku. V dalších kilometrech jsem se vyhnul spleti
neznačených polních cest a objížděl úsek řeky po silnici přes Břežany
do Božic. Z Božic do Borotic jsem šlapal po místní silnici pod nízkým,
stromy porostlým svahem. A místní silničky mě vedly uprostřed polí
dál přes Práče, Prosiměřice a Kyjovice do Tvořihráze. V okolí
Práčí proti sobě ústí do Jevišovky Skalička a Únanovka, v Prosiměřicích
Křepička. Nad Tvořihrází se charakter krajiny změnil. Jevišovka se
začala zařezávat hlouběji do okolního terénu, plochá pole vystřídaly
drobné, místy zalesněné kopce. Nad Výrovicemi řeku vzdula malá přehrada
a já jsem trochu bloudil v lesních cestách nad jejím pravým břehem.
V Plavči mě zaujala románská rotunda v zámeckém parku. Nad
obcí se řeka nadále schovávala v úzkém zalesněném údolí. Do
Rudlic jsem projel po jejím břehu upravenou lesní cestou. Uprostřed
lesa jsem se zastavil u ústí Plenkovického p. Z Rudlic jsem opět
pokračoval po silnici přes malé návrší nad břehem do Vevčic, po úpatí
zalesněného svahu do Černínu a odsud do kopce do Jevišovic. Jevišovický
zámek stojí na strmé skále nad řekou. Na protějším břehu říčky
stojí ves Střelice. V ní ústí do Jevišovky její další větší přítok
Nedveka. Nad Jevišovicemi vzdouvá řeku další malá přehrada. Jak připomíná
pamětní tabule na hrázi, přehrada byla postavena v l. 1894 –
1897 a je tedy nejstarší na Moravě. Z Jevišovic do Boskovštejna
jsem opět popojel po silnici nad hranou údolí. Nad Boskovštejnem řeka
znovu teče uprostřed polí, tentokrát mělkým žlábkem. Cestu do Grešlového
Mýta jsem si zkrátil upravenou polní cestou. Ústí Ctidružického
potoka nad obcí se mi skrylo za soukromou zahradou. Nad Mýtem řeku
doprovázejí místní silnice, jenže zase kousek stranou a střídají
se drobné kopce. Za Jackovem jsem se schoval do lesa na upravené cesty
mezi spoustu chat. Na říčce, teď už spíš potoce tu bylo postaveno několik
menších rybníků. O kousek výš, na rozhraní lesa a pole byl potok
sveden do podzemí. Upravená lesní cesta mě kolem suchého koryta
dovedla k silnici z Komárovic do Budkova. Tam se potok vrací
na povrch. U silnice jsem nechal kolo stát a výš pokračoval pěšky.
Po několika stovkách metrů jsem zastavil u kamene vztyčeného povodím
Moravy, který označuje prameniště Jevišovky. Strouha pokračuje ještě
dál a nakonec se rozptyluje do menších žlábků v lese. (červenec
2009)
*
Hydrologové
se mnou nebudou souhlasit, ale Jevišovka má v podstatě tři prameny.
Pracovně je nazvěme jižní, střední a severní. Jižní začíná
svou pouť jako odvodňovací strouha v lese a z místní silnice z
Budkova do Komárovic po jeho břehu odbočuje nezpevněná cesta. Střední
pramen tvoří rozhraní lesa a pole a žádná cesta kolem něj nevede.
Na jeho břehu jsem vedle zmíněné silnice odstavil kolo a pěšky se
pustil do lesa. Po čase jsem pod posedem našel kámen s nápisem „Prameniště
Jevišovky. Povodí Moravy 1996.“