Nejdelší přítoky: Břežanka (12,3 km), Skalička (23,8 km), Křepička (19,1 km), Plenkovický p. (18,2 km), Nedveka (14,9 km), Ctidružický p. (12,5 km)

Jevišovka ústí do Dyje u stejnojmenné obce. Až k Tvořihrázi teče zregulovaným korytem uprostřed polí chráněným z obou stran hrázemi. Cesty po jejích březích vedou jen zcela výjimečně. Z Jevišovic do Hrušovan jsem proto popojel přes drobné návrší nad levým břehem po místní silnici. Z Hrušovan k Eminu zámečku jsem sledoval polní cestu podél břehu. Ta přemosťovala i první větší přítok Jevišovky Břežanku. V dalších kilometrech jsem se vyhnul spleti neznačených polních cest a objížděl úsek řeky po silnici přes Břežany do Božic. Z Božic do Borotic jsem šlapal po místní silnici pod nízkým, stromy porostlým svahem. A místní silničky mě vedly uprostřed polí dál přes Práče, Prosiměřice a Kyjovice do Tvořihráze. V okolí Práčí proti sobě ústí do Jevišovky Skalička a Únanovka, v Prosiměřicích Křepička. Nad Tvořihrází se charakter krajiny změnil. Jevišovka se začala zařezávat hlouběji do okolního terénu, plochá pole vystřídaly drobné, místy zalesněné kopce. Nad Výrovicemi řeku vzdula malá přehrada a já jsem trochu bloudil v lesních cestách nad jejím pravým břehem. V Plavči mě zaujala románská rotunda v zámeckém parku. Nad obcí se řeka nadále schovávala v úzkém zalesněném údolí. Do Rudlic jsem projel po jejím břehu upravenou lesní cestou. Uprostřed lesa jsem se zastavil u ústí Plenkovického p. Z Rudlic jsem opět pokračoval po silnici přes malé návrší nad břehem do Vevčic, po úpatí zalesněného svahu do Černínu a odsud do kopce do Jevišovic. Jevišovický zámek stojí na strmé skále nad řekou. Na protějším břehu říčky stojí ves Střelice. V ní ústí do Jevišovky její další větší přítok Nedveka. Nad Jevišovicemi vzdouvá řeku další malá přehrada. Jak připomíná pamětní tabule na hrázi, přehrada byla postavena v l. 1894 – 1897 a je tedy nejstarší na Moravě. Z Jevišovic do Boskovštejna jsem opět popojel po silnici nad hranou údolí. Nad Boskovštejnem řeka znovu teče uprostřed polí, tentokrát mělkým žlábkem. Cestu do Grešlového Mýta jsem si zkrátil upravenou polní cestou. Ústí Ctidružického potoka nad obcí se mi skrylo za soukromou zahradou. Nad Mýtem řeku doprovázejí místní silnice, jenže zase kousek stranou a střídají se drobné kopce. Za Jackovem jsem se schoval do lesa na upravené cesty mezi spoustu chat. Na říčce, teď už spíš potoce tu bylo postaveno několik menších rybníků. O kousek výš, na rozhraní lesa a pole byl potok sveden do podzemí. Upravená lesní cesta mě kolem suchého koryta dovedla k silnici z Komárovic do Budkova. Tam se potok vrací na povrch. U silnice jsem nechal kolo stát a výš pokračoval pěšky. Po několika stovkách metrů jsem zastavil u kamene vztyčeného povodím Moravy, který označuje prameniště Jevišovky. Strouha pokračuje ještě dál a nakonec se rozptyluje do menších žlábků v lese. (červenec 2009)

*