Nejdelší přítoky: Svodnice (19,4 km), Prušánka (24,6 km), Mutěnický p. (asi 8,5 km), Šardický p. (11 km), Hruškovice (24,3 km)

Zdá se mi to jako sen. Předloni v zimě jsem kousek pod rozcestím turistických značek u myslivny Vlčák na stromě viděl přibitou dřevěnou tabulku s nápisem "Prameny Kyjovky". Pod ní se rozbíhalo suché koryto, které překračovala dřevěná lávka. Koryto si cestou po svahu dolů vytvářelo malý žleb. Tenkrát jsem v něm nehledal pramínek a počátek říčky. Dnes ano. Tabulka na stromě však už nebyla. Zmíněné koryto stačilo sledovat snad sto metrů a začaly se v něm objevovat louže vody. Přirozené zábrany vytvořily malou přehradu a z ní už vytékal souvislý pramínek. Z křižovatky turistických tras jsem asfaltovanými lesními cestami po značených cyklotrasách sjel do Starých Hutí. Z nich jsem pokračoval po místních silnicích úzkým údolím říčky. Nad loukami na březích se zvedaly nízké zalesněné svahy. Před Koryčanami říčku vzdula malá přehrada. V okolí městečka si lidé vymýtili pás polí. U Snovídek se k silnici přidružila železnice. Odsud až do Kyjova silnice víc než po břehu Kyjovky vedla přes drobná návrší nad ní. Pod Kyjovem jsem vyjel do otevřené krajiny polí a Kyjovku už potkával jen na určitých místech: na mostě pod Mistřínem u soutoku s jedním z významnějších přítoků Hruškovicí, u ústí Šardického potoka, za kterým jsem odbočil na neznačené, upravené písčité cesty malým lesíkem a ještě šel kus pěšky po okraji pole, a na hrázi Jarohněvického rybníka. Malý pomníček na ní připomínal důlní jámy ukryté pod jeho hladinou. Po upravených cestách na hrázích jsem později šlapal mezi soustavami rybníků z Mutěnic do Lužic. Ze vsi jsem sledoval značené cyklotrasy většinou po místních silnicích až do Lanžhota. Jednou ze zastávek byly i Mikulčice. Kdybych z mostu pokračoval asi dva kilometry přes pole k Moravě, dostal bych se k velkomoravskému hradišti. Pod Lanžhotem jsem se pustil po neznačených cestách do bloudění v oboře Soutok za asi třemi obrázky. Poslední z nich jsem udělal z hráze na břehu Dyje. Ponořit se z hráze do vysoké trávy se mi nechtělo, zvlášť když jsem nevěděl, jestli není louka podmáčená. Ústí Kyjovky do Dyje z české strany tak nemám. Odsud jsem se kolem zámečku Pohansko posunul do Břeclavi na vlak. (srpen 2008)