Pramen:
v. od Horní Orlice, 780
m n. m.
Spojením
s: Divokou Orlicí vzniká
Orlice u Albrechtic, 247 m n. m.
Délka:
107,5 km
Plocha
povodí: 755,4 km2
Nejdelší
přítoky: Třebovka (40,8 km), Libchavský p. (11,2 km), Lukavický p.
(10,3 km), Čermná (13,0 km), Lipkovský p. (12,7 km)
Z
Králíků jsem se přehoupl uprostřed polí přes drobný hrbek. Kousek
za odbočkou do Horní Orlice jsem začal stoupat do kopce. Luk postupně
ubývalo, silničku stále těsněji obstupoval les. Drobný potůček
lemovaly rozptýlené chalupy a lidé z nich na potoce stavěli různé hrázky
a malé rybníčky. Z horního konce osady zamířila po upravené lesní
cestě k prameni žlutá
turistická značka. Nad pramenem byl vybudován malý altánek.
Z kopců
pozdější řeka stekla u Králíků do širokého a plochého údolí.
Mezi Dolní Lipkou a Lichkovem do ní zaústil Lipkovský potok. Určitou
zajímavostí je, že jeho pramen leží pod vrchem Klepý na rozvodí
Baltského, Severního a Černého moře. Proto ho také Poláci, kterým
z poloviny patří, nazývají Trojmórski wierch. U Mladkova Tichou
Orlici sevřely zalesněné kopce velmi těsně. Až dotud místní silničky
kopírovaly břeh řeky, odsud šplhaly do jednoho nebo druhého svahu a
zase se vracely zpět. U Jablonného opět kopce své sevření povolily, na mírnějších
svazích vznikly vesnice s poli. Z Verměřovic do Machovic jsem si meandr
řeky zkrátil přes další prudký kopec. Z Machovic jsem se kousek
vracel po upravených lesních cestách k ústí Čermné. V Letohradě
jsem měl trochu smůlu. Zrovna se tu konala nějaká místní slavnost a
mezi spoustou lidí se téměř nedalo projít. Vynechal jsem proto i ústí
Lukavického potoka. Pod městečkem si řeka znovu vytvořila široké a
ploché údolí. Pohodlná silnice po jeho dně však byla hodně
frekventovaná. Na předměstí Ústí jsem minul ústí Libchavského
potoka. Ústí není jen významnou železniční křižovatkou, ale i
centrem průmyslu. Jméno mu dal soutok Tiché Orlice s jejím nejvýznamnějším
přítokem, řekou Třebovkou. Do Brandýsa řeku znovu svíraly zalesněné
kopce. Znovu jsem musel od řeky nahoru na hranu údolí. Na ní mě provázela
pole kolem vesnic. V Brandýse se skrýval po bitvě na Bílé hoře Jan
Ámos Komenský, což je připomenuto malým památníkem pod městečkem.
Pod ním se krajina postupně otevírala. V Chocni sídlilo v renesančním
zámku regionální muzeum. Pod městem řeka meandrovala mírně zvlněnou
krajinou, kde byl uprostřed lužních lesů vymýcen pruh polí a osazen
vesnicemi. Už naposledy jsem se s místními silničkami vrátil na břeh
řeky. U Albrechtic se Tichá Orlice spojila s Divokou Orlicí. (květen
2005)
|

Ústí
Lipkovského p.

Jablonné
n. O.

Ústí
Čermné

Ústí
Třebovky |