v
ČR
Nejdelší
přítoky: Zborovský p. (12 km), Stropnice (54 km), Černá
(26,5 km), Kamenice (11,5 km), Felberbach,
Malše
se těsně před ústím do Vltavy v Českých Budějovicích rozděluje
na dvě ramena, která vytvářejí nevelký Sokolský ostrov se sportovním
areálem. Hlavní proud se spojuje s Vltavou pod hvězdárnou. Splývají
dva vážné toky. Nejspíš k tomu přispěl i jez asi sto metrů po
proudu Vltavy. Do druhého ramene Malše se vzápětí vrací Mlýnská
strouha a společně ústí do Vltavy pod architektonicky zajímavým
mostem.
Cyklotrasa
mě z centra města vyvedla po nábřeží Malše klidnými ulicemi.
Za Českými Budějovicemi jsem šlapal po místních silničkách i nově
vybudované cyklostezce širokým údolím uprostřed polí, hlídaným z obou
stran zalesněnými kopci. Vpravo na obzoru na sebe strhával pozornost
televizní vysílač na Kleti. U romantické, ne příliš velké vyhlídky
se sochou sv. Jana Nepomuckého za obcí Plav idyla skončila. Do Dolní
Stropnice na mě čekalo několik drobných vršků. Při první zastávce
u řeky jsem mezi chatami vyhledal ústí Zborovského potoka. Při druhé
jsem fotil ústí Stropnice z terasy jedné z chat pod další
ze skalek nad zákrutem Malše.
A
znovu jsem se houpal nahoru a dolů v polích do Římova. Nedokázal
jsem docenit ani vyfotografovat zvláštnosti zdejší křížové cesty.
Kousek nad vesnicí jsem se zastavil na hrázi přehrady. Při pohledu po
proudu dolů se mezi stromy skrývaly domy Římova, při pohledu přes přehradu
nahoru bylo vidět na levém břehu Velešín.
Nad
přehradou se řeka zařezává do úzkého údolí se strmými skalnatými
srázy a cesty bezprostředně po jejím břehu nevedou. A tak jsem se v dalších
kilometrech s řekou potkával jen na vybraných místech. Od přehrady
jsem lesem přes Sedlec vystoupal do obce Sv. Jan nad Malší. V drobných
kopcích zčásti lesem, zčásti v polích jsem se dostal do Malčí
a z nich sjel k řece pod Pořešínem. Na druhém břehu jsem
se po hraně údolí v dalších drobných kopcích uprostřed polí
posunul do Žďáru. Ze Žďáru jsem upravenou polní cestou znovu odbočil
dolů k řece u ústí Černé. Od něj jsem do Kaplice sledoval úzkou
pěšinu mezi stromy, vyhýbal se výmolům. Kaplice je malé venkovské město
postavené na nízké ostrožně nad řekou. Na jeho dolním konci mě
zaujaly balvany v korytě řeky.
Přes
jedno návrší nahoru v polích, dolů lesem jsem se překulil ke
skupině chat u ústí Kamenice a přes druhé návrší po asfaltované
cestě do osady Všeměřice. Pod osadou jsem udělal další obrázek řeky.
Proti předchozím kilometrům se údolí přece jen pootevřelo, louky a
malá políčka šplhaly i do svahů nad řekou, jen na okrajích zůstával
les. Z Všeměřic jsem se svezl po vrstevnici mezi pastvinami do
Rychnova. Z něj jsem se přes drobný kopec po silnici dostal do Dolního
Dvořiště na státní hranici s Rakouskem. Ze sousedního, už rakouského
Stiegersdorfu jsem se uprostřed polí a luk držel břehu řeky až pod
Mairspindt. Zhruba uprostřed tohoto úseku se mi
byl postaven malý
kamenný můstek turistického hraničního přechodu. Z Mairspindtu
do Unterwaldu jsem zdolal jeden těžký a nepříjemně prudký kopec, z Unterwaldu
do Hacklbrunnu druhý. Hacklbrunn je skupina chalup rozhozená po louce
mezi dvěma zalesněnými svahy na dolním konci podkovovitého údolí u
pramenů řeky. Jeden z nich stéká od samoty Quas ze západního
úbočí, druhý od samoty Graben z východního. Svah proti mně
korunoval kostel v Sandlu. Kolem něj se rozložily domy městečka.
Po
krátkém vydechnutí jsem se od kostela vydal hledat prameny Malše. K samotě
Quas mě přivedla místní silnička kolem lyžařských vleků. Dům stál
na okraji malé loučky vklíněné do lesa. Vedle chalupy byl rybníček
a pod ním tři malé sádky. Z nich byla voda vedena hadicemi v úzkém
korytě. Až pod cestou se přirozeně rozbíhala lesem.
V bezprostředním
sousedství druhého pramene u samoty Graben na protilehlé straně údolí
majitel pozemku kácel dřevo. Proto jsem si mohl udělat obrázek na výrazný
potok až o kousek níž.
Obě
zdrojnice se spojovaly uprostřed rozmáčené louky kousek nad
Hacklbrunnem. (květen 2007)