Střela se v Prachometech sbírá z asi pěti různých pramínků. Za hlavní bývá označován dnes spíš vývod melioračních struh přímo pod silnicí do Toužimi. Další dva pod vesnicí napájejí malý rybník. A jeden si místní obyvatel upravil přímo ve své zahrádce. Pod vesnicí se všechny pramínky spojují a společně pokračují mělkým zářezem uprostřed polí. Z Prachomet jsem uháněl poměrně rychle do Toužimi. V okolí tohoto městečka jsem udělal malé kolečko přes několik drobných kopců v polích do Chylic k ústí Přílezského potoka a zpět. Z Toužimi jsem potom šlapal mírně zvlněnými poli do Borku. Vpravo se mi většinou otevíral pohled na nevelké údolí s několika rybníky pod majestátným kuželem zalesněného kopce. Vlevo se za lesem schovávalo údolí Střely. Z Borku do Žlutic jsem zdolal větší kopec. Na okraji města jsem po asi patnácti kilometrech znovu stanul na břehu řeky. Kousek jsem se proti jejímu proudu vracel ke Žlutické přehradě. Cestu lemovalo množství chat a chalup uprostřed zahrádek na poměrně malé louce mezi dvěma vysokými zalesněnými svahy. Přehrada slouží jako zdroj pitné vody pro široké okolí. Ze Žlutic jsem se pustil údolím řeky dolů. Na mém břehu byl mírný svah proměněn v louky a pole, na protějším se zvedala strmá zalesněná stráň. Kromě silnice si cestu loukou razila i železniční trať. Po asi pěti kilometrech jsem zastavil za můstkem přes Malou Střelu a o kousek níž mimo cesty uprostřed pole našel její ústí do Střely. Za jednou z dalších zatáček se mi otevřel zajímavý panoramatický pohled na městečko Chyše. Na jednom konci je vymezovala věž novogotického zámku, na druhém dvojice věží barokního kostela. Za Chyšemi se údolí Střely sevřelo. Louka se zmenšila, mezi stromy na svazích vykoukly skalky. Minul jsem několik menších vesniček. Až za poslední z nich mě v sousedství stanového tábora zaujal betonový bunkr. A o kousek dál další. Marně jsem přemýšlel, co tady, hluboko ve vnitrozemí, dělají. Kousek před Rabštejnem jsem ze dna údolí vyšplhal na jeho horní hranu. Rabštejn je s necelými pěti sty obyvateli nejmenším městečkem v republice. Jeho dominantou je rozsáhlý barokní zámek na strmém, poměrně vysokém svahu nad řekou. V Rabštejně jsem znovu řeku dočasně opustil a mírně zvlněnými poli se přesunul do Manětína. Barokní zámek na náměstí spojuje s hřbitovním kostelem sv. Barbory na východním okraji městečka galerie pískovcových soch. V dalších kilometrech do Křečova mě provázela mírně zvlněná pole, která vpravo končila zalesněným údolím Manětínkého potoka. Z Křečova jsem se vrátil dolů ke Střele u Mladotic. V jejich okolí jsem se pokusil vyhledat ústí Mladotického potoka, ale neuspěl jsem. Přes další těžký kopec jsem se přes Horní Hradiště dostal do Plasů s rozsáhlým komplexem barokního kláštera. Z Plasů do Nebřezin jsem zdolal další těžký kopec v polích. Za nimi jsem opustil silnice a upravenou lesní cestou zvolna stoupal k hájovně Čečín. Od ní jsem po značce pro pěší udělal malou odbočku na břeh Střely pro obrázek a zase se vrátil zpět. Asfaltovaná lesní cesta se táhla mírně vzhůru až do Kopidla. Za ním jsem se po místních silničkách houpal v polích lemovaných lesem v drobných terénních vlnách přes Lednici do Kozojed. U Lednice jsem křížil údolí Kralovického potoka, posledního z větších přítoků Střely. Z Kozojed jsem serpentinami sjel k Berounce u Liblína. Od hřbitova jsem posečenou loukou sešel na břeh řeky. Přímo přede mnou se otevíralo úzké zalesněné údolí a na jeho dně vytékal do Berounky poměrně úzký kalný proud vody – Střela. Spíš míjení s řekou než putování kolem ní skončilo. (srpen 2006)

Ústí Malé Střely

Chyše

Poříčí

Rabštejn