Pramen:
sv. od Prachomet, 678
m n. m.
Ústí
zleva do: Berounky u Liblína, 272 m
n. m.
Délka:
97,4 km
Plocha
povodí: 922,6 km2
Nejdelší
přítoky: Kralovický p. (20,5 km), Mladotický p. (15,9 km), Manětínský
p. (21,5 km), Malá Střela (Velká Trasovka, 20,4 km), Ratibořský p.
(16,5 km)
Střela
se v Prachometech sbírá z asi pěti různých pramínků. Za hlavní bývá
označován dnes spíš vývod melioračních struh přímo pod silnicí
do Toužimi. Další dva pod vesnicí napájejí malý rybník. A jeden
si místní obyvatel upravil přímo ve své zahrádce. Pod vesnicí se
všechny pramínky spojují a společně pokračují mělkým zářezem
uprostřed polí. Z Prachomet jsem uháněl poměrně rychle do Toužimi.
V okolí tohoto městečka jsem udělal malé kolečko přes několik
drobných kopců v polích do Chylic k ústí Přílezského potoka a zpět.
Z Toužimi jsem potom šlapal mírně zvlněnými poli do Borku. Vpravo
se mi většinou otevíral pohled na nevelké údolí s několika rybníky
pod majestátným kuželem zalesněného kopce. Vlevo se za lesem schovávalo
údolí Střely. Z Borku do Žlutic jsem zdolal větší kopec. Na
okraji města jsem po asi patnácti kilometrech znovu stanul na břehu
řeky. Kousek jsem se proti jejímu proudu vracel ke Žlutické přehradě.
Cestu lemovalo množství chat a chalup uprostřed zahrádek na poměrně
malé louce mezi dvěma vysokými zalesněnými svahy. Přehrada slouží
jako zdroj pitné vody pro široké okolí. Ze Žlutic jsem se pustil údolím
řeky dolů. Na mém břehu byl mírný svah proměněn v louky a pole,
na protějším se zvedala strmá zalesněná stráň. Kromě silnice si
cestu loukou razila i železniční trať. Po asi pěti kilometrech jsem
zastavil za můstkem přes Malou Střelu a o kousek níž mimo cesty
uprostřed pole našel její ústí do Střely. Za jednou z dalších
zatáček se mi otevřel zajímavý panoramatický pohled na městečko
Chyše. Na jednom konci je vymezovala věž novogotického zámku, na
druhém dvojice věží barokního kostela. Za Chyšemi se údolí Střely
sevřelo. Louka se zmenšila, mezi stromy na svazích vykoukly skalky.
Minul jsem několik menších vesniček. Až za poslední z nich mě v
sousedství stanového tábora zaujal betonový bunkr. A o kousek dál
další. Marně jsem přemýšlel, co tady, hluboko ve vnitrozemí, dělají.
Kousek před Rabštejnem jsem ze dna údolí vyšplhal na jeho horní
hranu. Rabštejn je s necelými pěti sty obyvateli nejmenším městečkem
v republice. Jeho dominantou je rozsáhlý barokní zámek na strmém,
poměrně vysokém svahu nad řekou. V Rabštejně jsem znovu řeku dočasně
opustil a mírně zvlněnými poli se přesunul do Manětína. Barokní
zámek na náměstí spojuje s hřbitovním kostelem sv. Barbory na východním
okraji městečka galerie pískovcových soch. V dalších kilometrech
do Křečova mě provázela mírně zvlněná pole, která vpravo končila
zalesněným údolím Manětínkého potoka. Z Křečova jsem se vrátil
dolů ke Střele u Mladotic. V jejich okolí jsem se pokusil vyhledat ústí
Mladotického potoka, ale neuspěl jsem. Přes další těžký kopec
jsem se přes Horní Hradiště dostal do Plasů s rozsáhlým komplexem
barokního kláštera. Z Plasů do Nebřezin jsem zdolal další těžký
kopec v polích. Za nimi jsem opustil silnice a upravenou lesní cestou
zvolna stoupal k hájovně Čečín. Od ní jsem po značce pro pěší
udělal malou odbočku na břeh Střely pro obrázek a zase se vrátil
zpět. Asfaltovaná lesní cesta se táhla mírně vzhůru až do
Kopidla. Za ním jsem se po místních silničkách houpal v polích
lemovaných lesem v drobných terénních vlnách přes Lednici do
Kozojed. U Lednice jsem křížil údolí Kralovického potoka, posledního
z větších přítoků Střely. Z Kozojed jsem serpentinami sjel k
Berounce u Liblína. Od hřbitova jsem posečenou loukou sešel na břeh
řeky. Přímo přede mnou se otevíralo úzké zalesněné údolí a na
jeho dně vytékal do Berounky poměrně úzký kalný proud vody – Střela.
Spíš míjení s řekou než putování kolem ní skončilo. (srpen
2006) |
Ústí Malé Střely

Chyše

Poříčí

Rabštejn |