Pramen:
u Javorníku, 465 m
n. m.
Ústí
zleva do: Svratky u Brna, 192 m
n. m.
Délka:
97,3 km
Plocha
povodí: 1 146,9 km2
Nejdelší
přítoky: Křtinský p. (15,3 km), Punkva (29 km), Bělá (21,3 km),
Semíč (17,4 km), Křetínka (29,7 km)
Kousek
za Přízřenicemi, předměstím na
jižním okraji Brna, jsem uprostřed polí vyhledal soutok Svitavy a
Svratky. Po upravené cyklostezce na břehu Svitavy jsem dojel na druhý
kraj Brna v Obřanech. Do Maloměřic jsem většinou viděl jen zadní
trakty továren, potom i rodinné domky a zahrady. Z Obřan jsem
pokračoval úzkým zalesněným údolím převážně po místní silnici
až do Blanska. Vlastně už tady začíná oblast Moravského krasu. V okolí
Bílovic hledal inspiraci pro svou Knihu lesů, vod a strání Stanislav
Kostka Neumann, sem umístil Rudolf Těsnohlídek děj Lišky Bystroušky.
Nad Adamovem, kde ústí do Svitavy Křtinský potok, vystřídala na asi
čtyři kilometry místní silnici asfaltovaná cyklostezka. Z Blanska
se řada turistů vydává proti proudu Punkvy, dalšího z větších
přítoků, do nejznámější části Moravského krasu. Další cesta
kolem Svitavy mě vedla po místních silnicích uprostřed luk a polí.
Svahy se dočasně rozestoupily, zpočátku se na okrajích zdály nízké
a pole sahala až na hranu údolí, později byly strmější a zarostlé
lesem. V Rájci jsem se o relativnosti předchozího tvrzení přesvědčil,
když jsem šplhal do jednoho z nich k místnímu zámku. V okolí
Lhoty Rapotiny se nad levým obzorem vypínala zřícenina boskovického
hradu. K ní bych se dostal proti proudu dalšího z větších
přítoků, říčky Bělé. Ve Svitávce ústil potok Semíč do mlýnského
náhonu vyvedeného z řeky. Nad obcí kopce znovu řeku sevřely velice těsně
a pustily ji ze své náruče až pod Letovicemi v malé kotlině,
která vznikla na soutoku Svitavy s Křetínkou. Nad Letovicemi jsem
s pomocí cykloturistického značení objevoval místní cesty na
pravém břehu řeky a vyhnul se tak rušné hlavní silnici na levém. Přes
drobné osady byly cesty asfaltované, mezi nimi většinou upravené, i
když bez asfaltu. Údolí řeky nebylo nijak široké, pravidelně se
kolem ústí drobných potoků rozšiřovalo a o kousek dál zase zužovalo.
V širších místech vznikly vesnice a kolem nich pole, v užších
zůstal les. Takto jsem dojel do Březové. Nad městečkem koryto řeky
dočasně vydláždily betonové panely a louky obehnaly drátěné ploty.
Voda z podzemních pramenů je tu jímána a zásobuje pitnou vodou
Brno. To vše hlídají z okrajů zalesněné svahy. Nad vodárnou
jsem šlapal až do Svitav širokými loukami po místní silnici. Na horním
konci města vzniká Svitava spojením Javornického a Lačnovského
potoka. Proti proudu hlavní zdrojnice, Javornického potoka, jsem se nad
městem pustil po naučné stezce do lesa. Informační panely mi vysvětlily,
že potok vyvěral ještě ve 20. letech 20. století z malé bažiny.
Ta byla později odvoděna a kromě hlavního koryta zůstala v malém
lesíku řada drobných pramínků. K nejhezčím patří malé jezírko
u Pekelného kamene. Nakonec jsem zastavil u soutoku dvou odvodňovacích
struh v lese. Delší strouha mě vedla hlouběji a hlouběji do
lesa, snad až na jeho okraj, a já najednou zjistil, že nemám ani dost
trpělivosti, ani dost času najít její konec. Pramen řeky jsem tak
nenašel. Lesní cestou jsem se dokodrcal do Kukle. Za ní v půli
cesty do Javorníku místní silnice křížila úzkou strouhu jedné ze
zdrojnic Javornického potoka. Ta pod silnicí vytékala z betonové
skruže. Jen zářez v terénu prozrazoval, že původní potok vyvěral
výš u nějaké chaty na okraji lesa. Po silnici jsem se vrátil do
Svitav. (říjen 2007) |
Ústí Křetínky u
Letovic

Svitávka

Ústí Bělé u
Lhoty Rapotiny

Blansko |