Kousek za Přízřenicemi, předměstím na jižním okraji Brna, jsem uprostřed polí vyhledal soutok Svitavy a Svratky. Po upravené cyklostezce na břehu Svitavy jsem dojel na druhý kraj Brna v Obřanech. Do Maloměřic jsem většinou viděl jen zadní trakty továren, potom i rodinné domky a zahrady. Z Obřan jsem pokračoval úzkým zalesněným údolím převážně po místní silnici až do Blanska. Vlastně už tady začíná oblast Moravského krasu. V okolí Bílovic hledal inspiraci pro svou Knihu lesů, vod a strání Stanislav Kostka Neumann, sem umístil Rudolf Těsnohlídek děj Lišky Bystroušky. Nad Adamovem, kde ústí do Svitavy Křtinský potok, vystřídala na asi čtyři kilometry místní silnici asfaltovaná cyklostezka. Z Blanska se řada turistů vydává proti proudu Punkvy, dalšího z větších přítoků, do nejznámější části Moravského krasu. Další cesta kolem Svitavy mě vedla po místních silnicích uprostřed luk a polí. Svahy se dočasně rozestoupily, zpočátku se na okrajích zdály nízké a pole sahala až na hranu údolí, později byly strmější a zarostlé lesem. V Rájci jsem se o relativnosti předchozího tvrzení přesvědčil, když jsem šplhal do jednoho z nich k místnímu zámku. V okolí Lhoty Rapotiny se nad levým obzorem vypínala zřícenina boskovického hradu. K ní bych se dostal proti proudu dalšího z větších přítoků, říčky Bělé. Ve Svitávce ústil potok Semíč do mlýnského náhonu vyvedeného z řeky. Nad obcí kopce znovu řeku sevřely velice těsně a pustily ji ze své náruče až pod Letovicemi v malé kotlině, která vznikla na soutoku Svitavy s Křetínkou. Nad Letovicemi jsem s pomocí cykloturistického značení objevoval místní cesty na pravém břehu řeky a vyhnul se tak rušné hlavní silnici na levém. Přes drobné osady byly cesty asfaltované, mezi nimi většinou upravené, i když bez asfaltu. Údolí řeky nebylo nijak široké, pravidelně se kolem ústí drobných potoků rozšiřovalo a o kousek dál zase zužovalo. V širších místech vznikly vesnice a kolem nich pole, v užších zůstal les. Takto jsem dojel do Březové. Nad městečkem koryto řeky dočasně vydláždily betonové panely a louky obehnaly drátěné ploty. Voda z podzemních pramenů je tu jímána a zásobuje pitnou vodou Brno. To vše hlídají z okrajů zalesněné svahy. Nad vodárnou jsem šlapal až do Svitav širokými loukami po místní silnici. Na horním konci města vzniká Svitava spojením Javornického a Lačnovského potoka. Proti proudu hlavní zdrojnice, Javornického potoka, jsem se nad městem pustil po naučné stezce do lesa. Informační panely mi vysvětlily, že potok vyvěral ještě ve 20. letech 20. století z malé bažiny. Ta byla později odvoděna a kromě hlavního koryta zůstala v malém lesíku řada drobných pramínků. K nejhezčím patří malé jezírko u Pekelného kamene. Nakonec jsem zastavil u soutoku dvou odvodňovacích struh v lese. Delší strouha mě vedla hlouběji a hlouběji do lesa, snad až na jeho okraj, a já najednou zjistil, že nemám ani dost trpělivosti, ani dost času najít její konec. Pramen řeky jsem tak nenašel. Lesní cestou jsem se dokodrcal do Kukle. Za ní v půli cesty do Javorníku místní silnice křížila úzkou strouhu jedné ze zdrojnic Javornického potoka. Ta pod silnicí vytékala z betonové skruže. Jen zářez v terénu prozrazoval, že původní potok vyvěral výš u nějaké chaty na okraji lesa. Po silnici jsem se vrátil do Svitav. (říjen 2007)

Ústí Křetínky u Letovic

Svitávka

Ústí Bělé u Lhoty Rapotiny

Blansko