Ze Žďáru nad Sázavou jsem zamířil do obce Česká Mez. Za ní jsem odbočil na místní lesní cesty. Jimi jsem dobloudil na malou louku. Na jejím začátku jsem pod dřevěnou tabulkou „Pramen Oslavy“ nad kamenným milníkem našel drobný pramínek. Výš se strouha rozpadala se do sítě suchých vlásečnic. Potůček jsem doprovodil lesní cestou k Matějovskému rybníku a potom klopýtal přes spoustu kořenů na jeho břehu, než jsem se dostal na upravenou lesní a později polní cestu. Bezprostředně pod hrází Matějovského rybníka začínalo vzdutí Veselského. Jeho břeh jsem kopíroval do Nového Veselí. Z Nového Veselí do Velkého Meziříčí jsem šlapal po místních silničkách, říčka se mi schovávala uprostřed polí s řadou menších i větších rybníků mezi vesměs nevelkými vesnicemi a spíš jsem se s ní setkával jen na určitých bodech: u Sazomína jsem si všiml starého kamenného mostu vedle moderního silničního, v Ostrově se zastavil pod železničním viaduktem a o kousek níž u ústí Bohdalovského potoka a v Radostíně. Tento úsek řeky uzavírá vodárenská nádrž Mostiště. Na začátku jejího vzdutí přijímá Oslava potok Babačka. Velkému Meziříčí o několik kilometrů níž dalo název spojení Oslavy s Balinkou. Od středověku ho z nízké skalky střeží hrad, později přestavěný na zámek. Ve 20. století se novou dominantou města stal dálniční most, který se klene vysoko nad údolím. Pod městem se údolí zařezává hlouběji do okolního terénu. Menší či větší louky na březích hlídají zalesněné stráně s četnými skalkami. Nebýt množství mlýnů, snad by i koryto řeky bylo zasypané balvany. Ke zřícenině hradu Dub nedaleko Tasova využívala místní cyklotrasa upravené písčité cesty. Kousek pod Velkým Meziříčím jsem minul ústí Oslavičky, v obci Oslava potom Kundelovského potoka. U Dubu bylo potřeba kolo přes ostrožnu nad meandrem řeky převést. O kousek níž ústila do Oslavy Polomina. V dalších asi patnácti kilometrech jsem střídal drobné pěšiny ztrácející se v trávě luk s upravenými cestami v kratších lesních úsecích. Po silnici jsem se znovu svezl kousek z Naloučan u ústí Jasinky do Náměště. Dominantou městečka je renesanční zámek. Pod Náměští začíná soutokem s Okareckým potokem nejhezčí, ale pro cyklisty nepřístupný úsek řeky. Příkré zalesněné stráně jsou často střídány kolmými skalami. Cyklotrasa vedla nejprve asfaltovanou lesní cestou po hraně údolí, minula zříceninu Lamberka a břehu se dotknula u mlýnu Skřipina. Odtud vystoupala do blízkého Mohelna a dál sledovala místní silnice v drobných kopcích v úzkém pásu polí mezi zalesněnými údolími Oslavy vlevo a Jihlavy vpravo. V Senoradech jsem po žluté turistické značce sjel k místnímu mlýnu u ústí Chvojnice. Soutok v minulosti střežil hrad Kraví hora. Od mlýna jsem se musel kousek vrátit, potom vystoupal upravenou lesní cestou po červené turistické značce kolem zříceniny dalšího hradu Levnov do Ketkovic a z nich pokračoval po zelené do Oslavan. Značka mi v tomto úseku nachystala několik nepříjemných sjezdů k řece a vzápětí stoupání od ní. Ve spojovacích úsecích jsem odpočíval na vrstevnici ve svahu. Až pod Čučicemi se údolí znovu začalo zvolna otevírat. V Oslavanech se dochovaly zbytky středověkého kláštera, později přestavěného v renesanční zámek, v 19. a 20. století bylo město střediskem černouhelného revíru a část uhlí se spalovala v místní tepelné elektrárně. Ve městě Oslava přijímá poslední dva drobné přítoky Ketkovický potok a Balinku. V posledních kilometrech do Ivančic jsem od drncání na kostrbatých cestách odpočíval na silnici. U Letkovic na jejich předměstí se Oslava vlévá do Jihlavy. (říjen 2006, duben 2007)