Nejdelší přítoky: Novohradka (48,5 km), Podhůra, Okrouhlický p. (10,1 km), Zlatník, Dlouhý p., Slubice (6,1 km), Vortovský p.

Ze Svratky jsem prakticky neustále zástavbou vystoupal až nad Svratouch. Po hraně rozvodí mezi Svratkou na jihu a Krounkou na severu jsem se vydal k západu přes louku k lesu. Na jeho okraji jsem našel filipovský pramen Chrudimky. Z malé studánky vytékal zřetelný pramínek. Nad studánkou stála omšelá dřevěná tabule se základními informacemi. Po rozhraní lesa a louky, později pole, jsem sjel do Filipova, přes drobný dolík se zhoupl do Ovčína a sjel pod něj k dědovskému prameni. Na úpatí svahu pod skupinkou stromů vyúsťovala z kamenné zídky meliorační roura. Následně jsem v polích našel soutok obou zdrojnic a sjel do Kameniček.

Ve vesnici pamětní desky na místní škole a busty před protější farou připomínají spisovatele Karla Václava Raise a malíře Antonína Slavíčka, kteří zdejší kraj proslavili na přelomu 19. a 20. století. Z Kameniček jsem šlapal většinou po silnicích v drobných kopcích. Zpočátku k řece zasahoval les, později ustoupil polím a loukám kolem vesnic. U Studnice jsem vyhledal hráz Hamerské přehrady. V Hlinsku turisty nejvíc láká místní část Betlém z dřevěných roubených staveb. Dále jsem zastavoval u soutoku Chrudimky se Slubicí a asi o kilometr dál u Královy pily. Po dalších asi pěti kilometrech jsem se dostal ke skanzenu Vysočina. Jeho volnou součástí jsou i sousední Svobodné Hamry, které si do jisté míry zachovaly ráz konce 19. století. V Trhové Kamenici skromný kamenný pomníček před školou připomíná, že tu začínal svou učitelskou kariéru Karel Václav Rais. Do Dolního Bradla jsem se konečně alespoň kousek svezl po břehu řeky.

Pod Dolním Bradlem řeka vytváří úzké, poměrně hluboké údolí převážně se zalesněnými svahy. Vesnice obklopené poli stojí většinou až na jeho hraně. Toho lidé využili a postavili tu celkem čtyři přehrady: Seč I a vyrovnávací Seč II, Křižanovice a vyrovnávací Práčov. Vždycky, když jsem se dotkl břehu řeky, případně se kousek po něm svezl, musel jsem brzy znovu nahoru do prudkého kopce. V okolí Přemilova a kolem Sečské přehrady jsem šlapal po kamenitých lesních cestách, v dalších kilometrech do Nasavrk jsem už využíval silnice. Kousek za Bojanovem jsem si vyfotil nevýrazný soutok s potokem Zlatník. Na Křižanovické hrázi zvala informační tabule do chráněného území Krhanka. Měl jsem strach, že bych se tam s kolem neprotáhl, a proto jsem se této části řeky vzdal. V okolí Hradiště nad Krhankou stávalo několikahektarové keltské oppidum.