Pramen:
sz. od Svratouchu, 700
m n. m.
Ústí
zleva do: Labe v Pardubicích,217 m
n. m.
Délka:
104,4 km
Plocha
povodí: 872,6 km2
Nejdelší
přítoky: Novohradka (48,5 km), Podhůra, Okrouhlický p. (10,1 km),
Zlatník, Dlouhý p., Slubice (6,1 km), Vortovský p.
Ze
Svratky jsem prakticky neustále zástavbou vystoupal až nad Svratouch.
Po hraně rozvodí mezi Svratkou na jihu a Krounkou na severu jsem se
vydal k západu přes louku k lesu. Na jeho okraji jsem našel
filipovský pramen Chrudimky. Z malé studánky vytékal zřetelný
pramínek. Nad studánkou stála omšelá dřevěná tabule se základními
informacemi. Po rozhraní lesa a louky, později pole, jsem sjel do
Filipova, přes drobný dolík se zhoupl do Ovčína a sjel pod něj k dědovskému
prameni. Na úpatí svahu pod skupinkou stromů vyúsťovala z kamenné
zídky meliorační roura. Následně jsem v polích našel soutok
obou zdrojnic a sjel do Kameniček.
Ve
vesnici pamětní desky na místní škole a busty před protější farou
připomínají spisovatele Karla Václava Raise a malíře Antonína
Slavíčka, kteří zdejší kraj proslavili na přelomu 19. a 20. století.
Z Kameniček jsem šlapal většinou po silnicích v drobných
kopcích. Zpočátku k řece zasahoval les, později ustoupil polím
a loukám kolem vesnic. U Studnice jsem vyhledal hráz Hamerské přehrady.
V Hlinsku turisty nejvíc láká místní část Betlém z dřevěných
roubených staveb. Dále jsem zastavoval u soutoku Chrudimky se Slubicí a
asi o kilometr dál u Královy pily. Po dalších asi pěti kilometrech
jsem se dostal ke skanzenu Vysočina. Jeho volnou součástí jsou i
sousední Svobodné Hamry, které si do jisté míry zachovaly ráz konce
19. století. V Trhové Kamenici skromný kamenný pomníček před
školou připomíná, že tu začínal svou učitelskou kariéru Karel Václav
Rais. Do Dolního Bradla jsem se konečně alespoň kousek svezl po břehu
řeky.
Pod
Dolním Bradlem řeka vytváří úzké, poměrně hluboké údolí převážně
se zalesněnými svahy. Vesnice obklopené poli stojí většinou až na
jeho hraně. Toho lidé využili a postavili tu celkem čtyři přehrady:
Seč I a vyrovnávací Seč II, Křižanovice a vyrovnávací Práčov. Vždycky,
když jsem se dotkl břehu řeky, případně se kousek po něm svezl,
musel jsem brzy znovu nahoru do prudkého kopce. V okolí Přemilova
a kolem Sečské přehrady jsem šlapal po kamenitých lesních cestách,
v dalších kilometrech do Nasavrk jsem už využíval silnice.
Kousek za Bojanovem jsem si vyfotil nevýrazný soutok s potokem
Zlatník. Na Křižanovické hrázi zvala informační tabule do chráněného
území Krhanka. Měl jsem strach, že bych se tam s kolem neprotáhl,
a proto jsem se této části řeky vzdal. V okolí Hradiště nad
Krhankou stávalo několikahektarové keltské oppidum.
Z Nasavrk
jsem se skutálel dolů do Polabské nížiny. S pomocí místních
cyklostezek jsem se snažil co nejvíc vyhýbat silnici č. 37. Zastavoval
jsem v Práčově u hráze vyrovnávací nádrže, kousek pod ní u
ústí Okrouhlického potoka a na úpatí ve Slatiňanech. Místní zámek
byl proměněn v muzeum věnované koním a jejich chovu. Pod Slatiňanami
se otevírá plochá rovina polí. Jí Chrudimka meandruje až ke svému
ústí do Labe v Pardubicích. Zajímavou zastávkou bylo okresní město
Chrudim s muzeem loutek. U Úhřetic se Chrudimka spojila se svým
nejdelším přítokem, říčkou Novohradkou. Z ní byla o pár
kilometrů výš část vody odvedena kanálem Zminka do Loučné. Tento
kanál prý ve středověku napájel soustavu rybníků. Poslední
kilometry do Pardubic jsem dojížděl polní cestou. I ve městě jsem
sledoval nezpevněnou cestu po břehu řeky. Kousek před soutokem s Labem
zaústíla do Chrudimky Halda, kanál z Loučné. Zdymadlo na Labi těsně
pod soutokem zvedá poslední metry Chrudimky. Na závěr výletu jsem si
prohlédl pardubický zámek a udělal několik obrázků v historickém
centru města. (duben 2007) |
Skanzen Veselý
Kopec

V. n. Seč I

V. n. Seč II

V. n. Křižanovice |