Pramen:
na jv. svahu Vysoké nad
Karlovem, 1 170 m n. m.
Ústí
zprava do: Opavy u Opavy, 240 m
n. m.
Délka:
105,1 km
Plocha
povodí: 901,1 km2
Nejdelší
přítoky: Hvozdnice (34,1 km), Lobník (16,6 km), Černý p. (24,3
km), Kočovský p. (14,3 km), Podolský p. (20,5 km)
I.
Ráno
jsem se vydal z Malé Morávky pěšky po modré turistické značce k
pramenu Moravice. Zhruba dvě třetiny stoupání mi ulehčila šotolinová
lesní cesta. Vlevo mě doprovázela Moravice. V závěrečném příkrém
stoupání si stezka plná kamenů a kořenů pomáhala menšími
serpentinami a tu a tam ji doprovázelo zábradlí. Potok se mi ztratil v
lese. Údolí, zvané příznačně Velká kotlina, uzavíral bezlesý příčný
hřbet, na němž pravidelná koryta lavin obnažila tu a tam skálu. Z jižního
svahu Velké kotliny stékala spousta drobných pramínků. V posledních
metrech pod vrcholem mě provázela naučná stezka a informovala o způsobech
formování Velké kotliny a o jejím životě. Jedno z jejích zastavení
bylo přímo nad pramenem Moravice. Ten byl symbolicky upraven dřevěným
korýtkem zasazeným do svahu... (srpen 2004)
II.
Z Rýmařova
jsem se přes kopec dostal do Malé Morávky k Moravici. Kolem řeky jsem
potom šlapal po silnici zčásti po loukách kolem vesnic, zčásti mezi
vysokými zalesněnými svahy. U Velké Štáhle jsem mezi silničními
mosty vyhledal soutok Moravice s Podolským potokem. Původně
hornická Břidličná byla povýšena na městečko. Z křižovatky
u Valšova jsem uprostřed luk a políček doprovodil Kočovský potok až
k jeho ústí do Moravice. O kousek níž u Černého mostu začínalo
vzdutí přehrady Slezská Harta. Novou Pláň spojuje s bývalým
Karlovcem nedaleko soutoku s Černým potokem pohodlná asfaltovaná
cesta po břehu. Z vesnice zůstal stát pouze barokní kostel, potok
se proměnil v zátoku přehrady. Kus za Karlovcem se mi cesta
ztratila uprostřed trávy a jí jsem nakonec kolo tlačil vzhůru k Volárně.
Po celou dobu se mi vlevo otevíral pohled na různě se klikatící a větvící
hladinu nádrže. Do vesnice jsem dojížděl upravenou lesní cestou. Přes
Volárnu jsem se už zase po silnici zhoupl v malém dolíku a potom
znovu stoupal až nad Roudno. Místní silnička z Roudna do Bílčic
byla spíš asfaltovanou cestou po vrstevnici ve svahu, zahrádky a záhumenky
rozdělované pásy stromů se střídaly s lesíkem. Až u Bílčic
se otevřela rozlehlá louka. Za vesnicí vypadal shora přejezd přes úzké
a strmé údolí Lesné kolem kamenolomu na dně nepříjemně, ale
nakonec tak nepříjemný nebyl. Když jsem se na druhé straně překulil
přes nízké rozvodí v lese, byl jsem na koruně hráze přehrady
Slezská Harta. Od její paty jsem sledoval břeh řeky po rozbité
asfaltové cestě lesem do vesnice, která dala přehradě jméno. Za
Slezskou Hartou se silnice proměnila ve zpevněnou lesní cestu. Kolem
Medlic lidé opět vymýtili prstenec luk a políček. Z osady jsem
poskakoval po rozbité kamenité cestě do Kerchartic a dál se vezl po
pohodlné silnici na hráz Kružberské přehrady. Jen obtížně bych se
dostával k zátoce Lobníku, který v tomto úseku ústí zprava do
přehrady, a proto jsem ho vypustil. Penzion Velké sedlo pod hrází Kružberské
přehrady svým jménem odkazuje na televizní seriál, který se v 80.
letech v tomto kraji natáčel. Od paty hráze jsem pokračoval
nejprve asfaltovanou, později kamenitou lesní cestou kolem řeky do Jánských
Koupelí. Přes drobné návrší jsem se potom po silnici přehoupl do Zálužného.
Z něj jsem zdolal další kopec nejprve lesem a pod vrcholem v polích
do Lhotky. Z ní jsem lesem vrátil zpátky dolů k řece v Podhradí.
U vodohospodářského závodu jsem se zastavil na hrázi vyrovnávací nádrže.
Z Podhradí jsem vyšplhal po místní cyklotrase nad údolí lesní
silničkou a více méně je v dalších kilometrech sledoval po
vrstevnici. U Větřkovického mlýna si značka místo asfaltu vybrala
upravenou lesní cestu ve svahu nad řekou. O kousek dál mi další putování
trošku zkomplikovala obora Jelenice. Na jejím druhém konci jsem chtěl
zastavovat u Weisshühnova splavu. Podle mapy tu dokonce měla být lávka.
Ke splavu mě nepustil plot a lávka tu také nebyla. Nezbylo mi, než se
po třech kilometrech v Žimrovicích otočit a po druhém břehu se
vrátit zpět. Upravená cesta mě sice za vesnicí pozlobila prudkým
kopcem, ale potom mě dovedla po loukách na břehu až pod skalnatý hřeben
nad meandrem řeky. Směrové šipky mě upozornily jednak na malý
akvadukt, jednak na vyústění krátkého tunelu pod skálou, kterým kanál
začínal. Přes hřebínek jsem pěšky přešel ke splavu.
Po
návratu do Žimrovic jsem hledal ústí kanálu zpět do Moravice. Našel
jsem jen umělý vodopád nad továrnou. Ze Žimrovic jsem se po silnici
posunul do Hradce. Od mostu přes řeku jsem kolo vytlačil do příkrého
svahu k Červenému i Bílému zámku a potom ještě výš na Bezručovu
vyhlídku. Z Hradce jsem se na asfaltované cyklostezce netrpělivě
ohlížel mezi nízkým podrostem po řece, abych nepropásl její soutok
s Hvozdnicí. Vpravo se prostírala pole. Kousek pod soutokem lidé
Moravici do cesty postavili splav. A o necelý kilometr níž druhý. Z
druhého stavidlo na pravém břehu otevíralo cestu Strouze, jakémusi
ramenu, které část vody odvádělo rovnou do Opavy.
Před
Kylešovicemi cyklostezka vyústila na místní silnici. Po ní jsem odbočil
do Komárova a potom se asi kilometr vracel po hlavní silnici č. 11. U
mostu přes Moravici jsem sjel na obilné strniště na pravém břehu řeky
a po něm se dokodrcal k soutoku. Kousek proti proudu Opavy pulzoval
život kolem nákupního centra Globus… (říjen 2007) |
Bývalý Karlovec
(v pozadí zátoka Černého p.)

V. n. Slezská
Harta

V. n. Kružberk

Podhradí |