OTAVA

 

Vzniká: spojením Vydry (23,1 km, povodí 146,2 km2) a Křemelné (délka 30,3 km, povodí 171,6 km2) u Čenkovy Pily, 627 m n. m.

Ústí zleva do: Vltavy v nádrži Orlík pod Zvíkovem, 346 m n. m.

Délka: 113 km od soutoku zdrojnic

Plocha povodí: 3 788,2 km2

Nejdelší přítoky: Lomnice (59,5 km), Blanice (93,3 km), Brložský p. (27 km), Volyňka (46,1 km), Novosedelský p. (23,2 km), Březový p. (21,3 km), Nezdický p. (16,5 km), Ostružná (39,4 km), Volšovka (16,4 km)

 

1. Volary – Horní Vltavice – Kvilda – Březník – Modrava – Čeňkova Pila – Sušice (98 km):

Svoje putování kolem Otavy jsem zahájil v osadě Březník na soutoku potoků Luzenského a Březnického. V literatuře je jako hlavní zdrojnice označován Luzenský potok. Tento spíš potůček dovádivě meandroval uprostřed horské louky. Vzhůru proti jeho proudu mě vstříc siluetě Luzného vrchu na obzoru nepustil zákaz vstupu do I. pásma národního parku.

Otočil jsem se a vydal se dolů kolem Modravského potoka, který soutokem vzniká. Celých asi osm kilometrů do Modravy jsem v úzkém zalesněném údolí pozoroval, jak dravá bystřina zápasí s většími i menšími kameny ve svém korytě. Modravu na první pohled tvořila skupina chalup rozhozená bez nějakého určitějšího plánu na louce kolem tří potoků. Modravský přijal do své náruče mnohem skromnější Filipohuťský a o kousek níž se spojil se sobě rovným Roklanským. Jejich spojením se zrodila Vydra. O další kilometr níž se z Vydry odděluje Vchynicko-tetovský kanál.

Po dalších asi třech kilometrech u ústí Hamerského potoka jsem byl nucen Vydru opustit. Po jejím břehu vedla pouze cesta pro pěší. V korytě říčky se voda mezi obrovskými balvany téměř ztrácela.

Přes menší kopec v lese jsem se přehoupl do údolí Hrádeckého potoka. Od něj jsem loukou vystoupal přes vesnici Srní k malé akumulační nádrži. Do ní je sváděna část vody z Vchynicko-tetovského kanálu. Z nádrže je přes tzv. vodní zámek vypouštěna dolů na turbíny elektrárny Vydra u Čeňkovy Pily na břehu řeky.

Prudký spád k vodní elektrárně mně v dalších kilometrech zmírnily serpentiny přes osadu Srní, louky i les. V sousedství elektrárny se pod skalnatými srázy spojily dvě horské bystřiny Vydra a Křemelná a vznikla neméně dravá horská řeka Otava. Až do Rejštejna si razila cestu širokým korytem mezi balvany a velmi těsně ji svíraly strmé zalesněné svahy. Do Dlouhé Vsi sice po pravé ruce zůstávaly zalesněné skalky, ale na protilehlém břehu kopce postupně ztrácely svou výšku. I řeka se zklidnila a její koryto se zbavilo velkých kamenů. Za Dlouhou Vsí už oba břehy lemovaly jen nízké povlovné svahy. Do nich vysoko šplhaly louky a políčka a les zůstával jen skromnou ozdobou na vrcholu. Už jsem neměl dostatek světla, abych v okolí Divišova hledal ústí Volšovky. V sedm večer jsem dorazil už za tmy do Sušice.

 

2. Sušice – Horažďovice – Katovice – Strakonice – Kestřany – Písek (68 km):

Hned na kraji Sušice jsem si vyfotografoval ústí Ostružné. V dalších kilometrech jsem se zlehka houpal nahoru dolů rovinou polí s nízkými zalesněnými vršky na okrajích. Silnice občas obtáčela patu nějaké skalky. V Rábí mě zajímala nejrozsáhlejší hradní zřícenina v ČR a úplně jsem zapomněl na ústí Nezdického potoka. Po prohlídce hradu jsem ze stejnojmenné obce sjel do Bojanovic. Na protějším břehu si vápenka vykousla do svahu rozlehlý kamenolom. Další drobný kopec v polích jsem zdolal před Týncem. Ze silnice jsem nezahlédl zbytky hradu Prácheň na zalesněném návrší na protějším břehu. V Horažďovicích jsem si udělal krátkou zastávku na prohlídku města.

Za Horažďovicemi cyklotrasa kopírovala stezku pro pěší. V úvodu jsem stoupal místní silničkou vzhůru k osadě Svaté Pole. V dalších kilometrech do Katovic mě střídavě uzounká pěšina ztracená v trávě, střídavě kamenitá polní cesta hnaly nahoru dolů od řeky k řece. U Dolního Poříčí zůstal díky novodobé regulaci Březového potoka oblouk kamenného mostu ze 17. století na suchu. Za mostkem jsem potom sledoval drobné skalky. Katovice vznikly na soutoku Otavy s Novosedelským potokem. Za městečkem se místní silnice přelévaly z jednoho drobného vršku na druhý. Dojezd do Strakonic městským parkem opět lemovaly roztodivné skalky.

Na soutoku Otavy a Volyňky vznikl gotický hrad. Přímo pod ním se přes obě řeky klene dlouhý most. V mostním pilíři na špici je umístěn moderní obchod. Po prohlídce historického středu města jsem se mezi panelovými sídlišti vydal dál. Ve zbývajících kilometrech ze Strakonic do Písku jsem šlapal převážně po místních silničkách mírně zvlněnou rovinou polí, zastavoval na zajímavých místech, hledal ústí větších přítoků. Poměrně široké údolí lemovaly jen nízké, většinou poli obdělané vršky.

Poprvé jsem si u Sudoměře připomněl na hrázi mezi rybníky první větší bitvu husitů s panským vojskem roku 1420. Kousek od tohoto místa stojí na malém návrší Žižkova mohyla: obrovská hromada kamenných kvádrů stylizovaná do tvaru nakročeného bojovníka s truhlicí v náručí. V jedné ruce drží bronzový palcát, na hlavě má bronzovou přilbici.

Podruhé mě před Kestřany u mostu přes Otavu zaujala barokní kaple s obrazem ukřižování Krista. V samotné vesnici jsem si všiml rozsáhlého areálu klasicistního zámku. Na dolním konci se mi mezi rybníky ztratilo ústí Brložského potoka.

Ke třetí zastávce mě pod Zátavím přivedla polní cesta. U skupiny chat jsem slezl z kola a dál se asi dvě stě metrů brodil mokrou trávou k soutoku Otavy s Blanicí. Přímo nad spojením obou řek stojí pohostinství Soutok. Od soutoku jsem se vrátil do vesnice a po místní silnici pokračoval dál. Když jsem přejížděl na pravý břeh řeky, tabulka u mostu připomínala, že tudy v roce 1945 procházela demarkační linie mezi sovětskou a americkou okupační zónou, na mostě stála hlídka a jeden z amerických vojáků po sobě zanechal na zábradlí vzkaz. Za mostem si silnice oblouk řeky do Písku zkrátila přes poměrně těžký kopec s obcí Hradiště na vrcholu.

 

3. Písek – Zvíkovské Podhradí – Milevsko – Tábor (77 km):

Z Písku jsem vystoupal po místních silnicích do Vrcovic, v rovině polí se posunul do Držova, přes les do Tuklek a znovu v polích přes drobné návrší do Oslova. Z Oslova jsem kamenitou polní cestou odbočil k rekreačnímu areálu na hraně údolí a následně mezi chatami sjel na břeh u soutoku Otavy a Lomnice. Hladiny obou řek zvedala Orlická přehrada. V posledních metrech před spojením je od sebe odděloval nízký skalnatý hřeben. Další skály se zvedaly nad Otavou níž po proudu.

Z břehu řeky jsem vyšplhal zpátky k rekreačnímu středisku. Od něj jsem se pohodlnou lesní cestou po vrstevnici svezl ke kapli sv. Anny a potom se kamenitou polní cestou dokodrcal zpátky na silnici. Po ní jsem se z kopce vezl přes Zvíkovské Podhradí až ke hradu Zvíkov. Po zaplacení vstupného je hrad volně přístupný. Z vyhlídkové plošiny na vrcholu Hranolové věže jsem si prohlédl celý areál, uvědomil si, jak je úzká šíje mezi Otavou a Vltavou, a pozoroval soutok obou řek ve skalnatém údolí.

Po prohlídce hradu jsem přes Zvíkovské Podhradí zamířil do Milevska na vlak. (říjen 2006)

01luzny.jpg (100978 bytes)

V Luzenském údolí

02breznik.jpg (102475 bytes)

Březník

03modrava.jpg (102587 bytes)

Zrození Vydry v Modravě

 

05rechle.jpg (101333 bytes)

Rechle

04otava.jpg (101646 bytes)

Soutok Vydry a Křemelné

 

06susice.jpg (103493 bytes)

Sušice

07rabi.jpg (102003 bytes)

Hrad Rábí

08gorazd.jpg (102164 bytes)

Horažďovice

09volynka.jpg (102546 bytes)

Ústí Volyňky ve Strakonicích

14zvikov.jpg (102884 bytes) 13lomnice.jpg (102737 bytes) 12pisek.jpg (104336 bytes) 11blanice.jpg (102389 bytes) 10sudomer.jpg (104664 bytes)

Ústí do Vltavy pod Zvíkovem

Ústí Lomnice

Písek

Ústí Blanice u Putimi

Sudoměř