Pod Kyčerou

Uhlisko

Košovy

Rajnochovice

Z nádraží Hustopeče nad Bečvou jsem najel na asfaltovanou cyklostezku. Ta mě vedla do Choryně plochými poli protkávanými stužkami stromů. Vpravo se na okraji obrazu zvedal hřeben Hostýnských vrchů. Za mostem přes Bečvu jsem sjel na travnatou hráz, po ní doskákal, kam to šlo a posledních pár metrů se brodil vyšlapanou rybářskou stezkou uprostřed bujné vegetace. Zastavil jsem se až u ústí Juhyně do Bečvy. Pamatoval jsem si ho trochu jinak. Před pěti lety tu byly jen štěrkové nánosy, ne keře a býlí jako dnes. Po nezbytném obrázku jsem se vrátil ke kolu a s ním na silnici. V dalších kilometrech jsem šlapal poměrně úzkým a mělkým údolím uprostřed polí kolem Kladerub a přes Komárovice do Kelče. Říčku stínil pás stromů. Městečko Kelč mě zdálky zdravilo bílým zámkem na nízkém návrší. Z Kelče jsem vystoupal do mírného kopce uprostřed polí do Lhoty. Z ní jsem sjel do Babic. Až do Podhradní Lhoty se charakter krajiny neměnil a kolem mě se střídala mírně zvlněná pole. Za vesnicí jsem projel branou do Hostýnských vrchů. Vpravo i vlevo si stouply poměrně vysoké zalesněné kopce. Jak jsem stoupal výš a výš, jejich vrcholky se přibližovaly. Nad Rajnochovicemi se kolem říčky rozptýlily menší usedlosti, jednu z louček si vybralo rekreační středisko s malými chatkami, další stanový tábor. Tak jsem postupně dojel na křižovatku u hájovny Bernádka. Kousek nad ní jsem ze silnice sjel na upravenou lesní cestu. Ta i nadále kopírovala údolí potoka, jen stoupání bylo poněkud příkřejší. Nakonec přebrodila říčku a po spádnici se vydala vzhůru. Dešťová voda a kola traktorů ji rozryla tak, že mi nezbylo, než kolo tlačit. Tyto koleje mě dovedly prakticky až k prameni Juhyně. Od něj bylo nejjednodušší kolo vytlačit volným lesem po spadaném listí vzhůru na horní hranu hřebenu. Na ní jsem potkal lesní cestu a brzy i zelenou turistickou značku. Na nedalekém rozcestníku jsem si přečetl, že jsem na vrcholu Kyčery, 757 metrů n. m. (červenec 2013)

Kelč

Ústí do Bečvy u Choryně

Kladeruby

Komárovice

Kelč