DIVOKÁ
ORLICE
Pramen: v
rašeliništích Topielisko a Czarne bagno jižně od polské obce
Duszniki-Zdrój, asi 800 m n.
m.
Spojením s: Tichou Orlicí vzniká Orlice u
Albrechtic, 247 m n. m.
Délka: asi 104 km,
z toho 99,3 km v ČR
Plocha povodí: 806,5 km2,
z toho 71 km2 v Polsku
Nejdelší přítoky: Brodec (19,2 km), Bělá
(38,3 km), Zdobnice (34,2 km), Rokytenka (16,8 km)
Ráno jsem vyrazil z Náchoda do polského městečka
Duszniki Zdrój. Z něj jsem stoupal údolím potoka mezi vysokými
zalesněnými svahy. Z osady Zieleniec jsem od potoka vyšplhal do příkré
stráně na malou náhorní plošinu k rašeliništi Czarne Bagno. Z
něj vytéká Orlica, hlavní zdrojnice pozdější Divoké Orlice. Od rašeliniště
jsem sjel do osady Lasówka. U ní se Orlica spojila s Černým potokem a
vznikla Divoká Orlice, která na dalších asi třicet kilometrů tvořila
česko-polskou hranici. V tomto úseku řeka meandrovala uprostřed luk a
malých polí mezi vysokými zalesněnými svahy. Já jsem sledoval její
břeh z místních silniček. Nedaleko Klášterce si Divoká Orlice
prorazila skalní soutěskou Zemské brány cestu do Čech. Já jsem od
soutěsky vyšlapal těžký kopec v polích do Českých Petrovic a vzápětí
se k řece vrátil v Klášterci. O kousek níž její vody spoutala
soustava dvou přehradních nádrží Pastviny I a II. Kolem „jedničky“
vedla asfaltovaná cesta a pokud se nad ní nezvedal příkrý sráz, byly
mezi stromy rozptýleny chaty a chalupy. Při další cestě pod přehradami
řeku provázela členitá podhorská krajina. Střídavě byly svahy mírnější,
obdělané poli a osazené vesnicemi a městy, střídavě byly strmější
a porostlé lesem. V mírnějších úsecích jsem využíval místní
silnice, ve strmějších jsem šlapal po upravených lesních cestách.
Žamberk nad soutokem Divoké Orlice s Rokytenkou si mimo jiné připomíná
svého rodáka Prokopa Diviše, vynálezce bleskosvodu. Zříceniny gotických
hradů Litic a Potštejna mají pohnutou minulost. Vamberk byl v minulosti
centrem krajkářství. Městečko přesněji leží na Zdobnici, která
se do Divoké Orlice vlévá asi o dva kilometry níž. Častolovice se
chlubí renesančním zámkem. Nedaleko obce ústí do Divoké Orlice říčka
Bělá. Kousek nad ústím z ní byla odvedena část vody náhonem Alba.
Ten kopíruje tok Orlice až do Třebechovic pod Orebem, kde ústí do dalšího
z orlických přítoků, řeky Dědiny. Pod Častolovicemi mě provázela
rovina polí, která se na okrajích jen mírně zvedala do vršků a na
nich se ozdobila řídkými lesíky. V Česticích jsem se zastavil u ústí
Olešnického potoka, o asi kilometr dál jsem minul ústí Brodce. U
Albrechtic se Divoká Orlice spojila s Tichou Orlicí. (květen 2004,
květen 2005)
ORLICE
Vzniká: spojením
Divoké a Tiché Orlice u Albrechtic, 247 m
n. m.
Ústí zleva do: Labe v Hradci Králové, 227
m n. m.
Délka: 35 km
Plocha povodí: 2 037
km2 (i se zdrojnicemi)
Nejdelší přítok: Dědina (54 km)
Orlice vzniká
soutokem Divoké a Tiché Orlice u Albrechtic. Pod soutokem meandrovala
uprostřed lužních lesů. Cyklotrasa vedla po upravené lesní cestě na
hraně svahu nad řekou. Do Třebechovic, posledního zajímavého městečka
na řece, jsem z ní musel asi dva kilometry odbočit a přejet na pravý
břeh řeky. Třebechovice lákají turisty především do muzea betlémů.
Jen málokdo si vzpomene, že zde po roce 1420 vybudoval své sídlo východočeský
svaz husitů, dle místního kopce zvaný orebité. A pod městečkem se
do Orlice zprava vlévá jediný významnější přítok: řeka Dědina.
Za Třebechovicemi lesy na pravém břehu ustoupily plochým polím. Znovu
jsem šlapal po místních silničkách drobnými vesnicemi na levém břehu
řeky. V Hradci Králové se Orlice vlévá do Labe. Nejpřehlednější záběr
na soutok obou řek je ze silničního mostu kousek pod ním. Na špici
mezi levým břehem Labe a pravým břehem Orlice se nachází malý parčík
a kousek před spojením obou řek stojí sousoší, které ho má
symbolicky zobrazovat. (květen 2005)
|

Žamberk

Potštejn

Vamberk
|