Pramen:
na úpatí Dyleně, 722 m n. m.
Ústí
zleva do: Mže u Damnova, 408 m n. m.
Délka:
podle encyklopedie Vodní toky a nádrže 35,5 km, podle wikipedie
46,4 km. Pravděpodobnější je druhý údaj, protože encyklopedie hledá
pramen 1 km východně od Velké Krásné, tedy na jednom z přítoků.
Plocha
povodí: 244,4 km2
Nejdelší
přítoky: Týnecký p. (asi 5,5 km), Kořenský p. (asi 5 km), Jilmový
(asi 8 km), Senný (asi 9,5 km), Drmoulský p. (asi 6,5 km), Úšovický p.
(10,2 km), Bahnitý p. (asi 8 km)
Od
Plánského můstku jsem popojel asi kilometr na sever do mírného kopce
na začátek vrcholového stoupání na Dyleň. Někde tady, na křižovatce
lesních cest, měl být podle internetu pramen Kosího potoka. Už několikátý
den prší, les je nasycený vodou a odvodňovací strouhy odvádějí přebytečnou
vodu do potoků a pryč. To byl i tento případ. Kosí potok neměl překročit
křižovatku, na níž jsem stál. Jenže jedna ze struh to udělala a
svou vodu sbírala na úbočí Dyleně. Kde přesně, to jsem nehledal. Já
popojel kousek na východ a první nezpevněnou cestou odbočil k jihu.
Dešťová voda ze struh se po pár metrech ve smrkovém houští vylila
na cestu, o kus dál se stočila k jihovýchodu a z cesty malým
vodopádem spadala do mělkého žlábku. Toto místo jsem si vybral a
označil za pramen Kosího potoka. Potok jsem sledoval kus níž, až na
malý palouk, kde z rozmáčené půdy přijímal další pramínky.
Několik prvních kilometrů teče lesem a cesty bezprostředně po jeho břehu
nevedou. První osadou na jeho toku je Jedlová. Nad ní malý altánek
chrání první z minerálních pramenů v povodí. Pod vsí
jsem šlapal polní cestou úzkým mělkým údolím mezi pastvinami. Ve
Valech jsem se zastavil u soutoku Kosího a Bahnitého potoka. V okolí
Mariánských Lázní vytváří Kosí potok společně se svými přítoky
poměrně širokou plochou kotlinu. Společně také napájejí soustavu
menších i větších rybníků. U odbočky do Chotěnova jsem se přes
ohrazené pastviny nedostal k soutoku Kosího a Úšovického potoka. V
Chotěnově byl na Kosím potoce vybudován malý rybník. Hlavní proud z
něj byl vyveden vybetonovaným, podle mě příliš širokým korytem. Na
západním okraji hráze se druhý proud rozléval v malé mokřině. Svěží
proud a směr Kosímu dodal až Drmoulský potok. A znovu jsem šlapal na
rozhraní pastvin vpravo a nízkého svahu vlevo přes Holubín do
Dolního Kramolína. Z něj jsem si udělal malou odbočku k rybníku
Regent. Mezi rybníkem a vesnicí se mi další ze soutoků, tentokrát se
Senným potokem, opět skryl mezi pastvinami. V okolí Dolního
Kramolína se charakter údolí znovu změnil. Širokou, plochou kotlinu
vystřídalo úzké údolí s nízkými svahy, na pravém břehu obnaženými
loukami, na levém břehu porostlými lesem. U Lazurového Mlýna jsem
uprostřed podrostu vyhledal ústí Jilmového potoka. Pod Michalovými
Horami meandrovala říčka uprostřed luk mezi zalesněnými svahy a
chovala se jako nížinné řeky. Vymílala kolmé, asi metr až dva
vysoké hlinité břehy, v korytě nechávala štěrkové nánosy a malé
ostrůvky, tu a tam vytvářela i krátká slepá ramena nebo malá
jezírka. U Českého Mlýna narazila. Údolí se najednou zúžilo, louky
zmizely a s nimi i meandry. Tok zrychlil, koryto zasypaly větší i menší
balvany. Ze strání tu a tam vykoukly malé skalky. Asi o kilometr níž
se údolí znovu rozšířilo, louky se na břehy říčky vrátily,
meandry už ne. Kosí potok tekl širokým mělkým korytem po
oblázkovém nebo písčitém dně a jen tu a tam zdolával malé splavy.
V údolí dřív pracovala řada mlýnů a k nim byla z říčky vyváděna
část vody do umělých náhonů. Nad jeho ústím do Mže vznikla
stejnojmenná chatová osada. Na pravém břehu Mže je nejbližší obcí
asi tři kilometry vzdálená Třebel, na levém pak přibližně stejně
vzdálený Damnov. (září 2013)