Pod Dylení

Háj

Jedlová

Mariánské Lázně

Od Plánského můstku jsem popojel asi kilometr na sever do mírného kopce na začátek vrcholového stoupání na Dyleň. Někde tady, na křižovatce lesních cest, měl být podle internetu pramen Kosího potoka. Už několikátý den prší, les je nasycený vodou a odvodňovací strouhy odvádějí přebytečnou vodu do potoků a pryč. To byl i tento případ. Kosí potok neměl překročit křižovatku, na níž jsem stál. Jenže jedna ze struh to udělala a svou vodu sbírala na úbočí Dyleně. Kde přesně, to jsem nehledal. Já popojel kousek na východ a první nezpevněnou cestou odbočil k jihu. Dešťová voda ze struh se po pár metrech ve smrkovém houští vylila na cestu, o kus dál se stočila k jihovýchodu a z cesty malým vodopádem spadala do mělkého žlábku. Toto místo jsem si vybral a označil za pramen Kosího potoka. Potok jsem sledoval kus níž, až na malý palouk, kde z rozmáčené půdy přijímal další pramínky. Několik prvních kilometrů teče lesem a cesty bezprostředně po jeho břehu nevedou. První osadou na jeho toku je Jedlová. Nad ní malý altánek chrání první z minerálních pramenů v povodí. Pod vsí jsem šlapal polní cestou úzkým mělkým údolím mezi pastvinami. Ve Valech jsem se zastavil u soutoku Kosího a Bahnitého potoka. V okolí Mariánských Lázní vytváří Kosí potok společně se svými přítoky poměrně širokou plochou kotlinu. Společně také napájejí soustavu menších i větších rybníků. U odbočky do Chotěnova jsem se přes ohrazené pastviny nedostal k soutoku Kosího a Úšovického potoka. V Chotěnově byl na Kosím potoce vybudován malý rybník. Hlavní proud z něj byl vyveden vybetonovaným, podle mě příliš širokým korytem. Na západním okraji hráze se druhý proud rozléval v malé mokřině. Svěží proud a směr Kosímu dodal až Drmoulský potok. A znovu jsem šlapal na rozhraní pastvin vpravo a nízkého svahu vlevo přes Holubín do Dolního Kramolína. Z něj jsem si udělal malou odbočku k rybníku Regent. Mezi rybníkem a vesnicí se mi další ze soutoků, tentokrát se Senným potokem, opět skryl mezi pastvinami. V okolí Dolního Kramolína se charakter údolí znovu změnil. Širokou, plochou kotlinu vystřídalo úzké údolí s nízkými svahy, na pravém břehu obnaženými loukami, na levém břehu porostlými lesem. U Lazurového Mlýna jsem uprostřed podrostu vyhledal ústí Jilmového potoka. Pod Michalovými Horami meandrovala říčka uprostřed luk mezi zalesněnými svahy a chovala se jako nížinné řeky. Vymílala kolmé, asi metr až dva vysoké hlinité břehy, v korytě nechávala štěrkové nánosy a malé ostrůvky, tu a tam vytvářela i krátká slepá ramena nebo malá jezírka. U Českého Mlýna narazila. Údolí se najednou zúžilo, louky zmizely a s nimi i meandry. Tok zrychlil, koryto zasypaly větší i menší balvany. Ze strání tu a tam vykoukly malé skalky. Asi o kilometr níž se údolí znovu rozšířilo, louky se na břehy říčky vrátily, meandry už ne. Kosí potok tekl širokým mělkým korytem po oblázkovém nebo písčitém dně a jen tu a tam zdolával malé splavy. V údolí dřív pracovala řada mlýnů a k nim byla z říčky vyváděna část vody do umělých náhonů. Nad jeho ústím do Mže vznikla stejnojmenná chatová osada. Na pravém břehu Mže je nejbližší obcí asi tři kilometry vzdálená Třebel, na levém pak přibližně stejně vzdálený Damnov. (září 2013)

Ústí Jilmového p. u Lazurového Mlýna

Ústí do Mže v okolí Damnova

Třebel

Mlýn Papírna

Bývalý Caltov

Okolí Michalových Hor