Pramen:
na jz. svazích Příčného
vrchu u Heřmanovic, 850 m n. m.
Ústí
zleva do: Opavy v Krnově, 311 m n. m.
Délka:
35,7 km
Plocha
povodí: 195,4 km2
Nejdelší
přítoky: Ježnický p., Kobylí p., Valštejnský p., Solný
p., Komorský p., Tisová
Na
severním okraji Krnova jsem vyhledal soutok Opavy a Opavice. Obě řeky
tekly umělým lichoběžníkovým korytem s travnatými břehy po
oblázkovém dně. Po asfaltovém chodníku jsem se alejí stromů vydal
proti proudu Opavice. Můstek mě upozornil na ústí potoka Mohla. Za městem
se vpravo od cesty rozložily zahrádky, vlevo se prostřelo nevelké pole
pod nízkým svahem. O kus výš začaly Opavici lemovat tabule s nápisem:
„Státní hranice prochází středem hraničního toku.“ Postupoval
jsem zvolna vpřed, střídal vesnice s krátkými úseky v polích.
V Krásných Loučkách jsem mezi soukromými zahradami pozoroval ústí
Kobylího potoka jen z velké dálky. V Linhartovech mě zaujal
barokní zámeček sloužící nejrůznějším výstavám, v Opavici
boží muka postavená bezprostředně na břehu, od kterých sestupovaly
schody do vody. Na horním konci obce Opavice přestala být hraniční řekou.
Kolem poledne jsem dorazil do Města Albrechtic. Nad nimi se charakter údolí
změnil. Z obou stran je těsně sevřely ne příliš vysoké zalesněné
kopce. Říčku provázela silnice a téměř pořád rozptýlená zástavba
se zahradami a loukami. I koryto zůstávalo uměle upravené. Někdy si
hrálo na přirozené, jindy mělo kolmé betonové stěny. Jak jsem
postupoval výš, postupně se zužovalo. Vyfotil jsem si i ústí několika
větších přítoků: Valštejnského potoka (pod silnicí), Solného
potoka (uprostřed býlí na úpatí svahu) a Tisové (přímo na špici
stál domek). Jen u Komorského potoka jsem měl smůlu. V jeho ústí
stál malý soukromý kemp. Tak jsem se postupně prokousal do Heřmanovic.
Tady, kousek pod pramenem, údolí končilo a začalo ostřejší stoupání.
Na horním konci vsi mi soukromá zahrada uzavřela přístup k soutoku
dvou zdrojnic říčky. Nad vesnicí část svahů obnažovaly pastviny,
nad nimi rostl les. Silnička si na rozvodí dvou potoků pomohla malými
serpentinami. V jedné ze zatáček jsem odstavil kolo a pěšky se
pustil do louky. Luční pramen Opavice byl sestaven ze tří kamenů (na
dvou základových kamenech byl třetí položen jako překlad) a sloužil
jako napajedlo pro dobytek. Takže zatímco všude kolem rostla tráva,
jeho bezprostřední okolí bylo zdupané na holou hlínu. Počátky
potoka provázely v pravidelných rozestupech betonové skruže. Bylo
zajímavé, že nejen směrem dolů do údolí, ale i nahoru k hranici
lesa. (červenec 2014) |

Ústí
Solného p.

Ústí
Valštejnského p.

Město
Albrechtice

Město
Albrechtice |