Rokytka ústí do jednoho z ramen Vltavy blízko libeňského přístavu. Toto rameno uzavírají z jižní strany obrovská kovová vrata. I v ústí Rokytky je připravena betonová konstrukce, do níž je v případě povodní možné zasunout zábrany. V prvních kilometrech říčka tekla menšími příměstskými parčíky s rekreačními zónami, sportovními i dětskými hřišti; domy města zůstávaly pouze jako kulisa v pozadí. Po jejím břehu vedla upravená cyklostezka. Z ulice Pod Smetankou jsem se protáhl úzkou stezkou pod zalesněným svahem k opuštěnému a polorozpadlému areálu nějaké továrny. Když jsem jej objel, byl jsem u Kyjského rybníka. Od něj jsem se ulicemi města promotal do ulice Hodějovské. A znovu jsem šlapal úzkou stezkou mezi zalesněnými svahy. O kousek výš se údolí rozšířilo do nevelké louky. Spíš jsem tušil, že pod vysokou trávou Rokytka meandruje, vytváří spolu se svými přítoky Svépravickým a Hostavickým potokem malé tůňky a mokřady. To potvrzoval i dřevěný chodník položený napříč touto loukou. O kousek výš vznikl zatopením pískovny v malém hájku rybník Pískovna. Vlastně jen pohledem přes jeho hladinu jsem viděl klasická panelová sídliště. A znovu jsem se proplétal ulicemi města, tentokrát v Dolních Počernicích. Vpravo mezi stromy probleskovala hladina Počernického rybníka. V malém hájku mezi Počernicemi a Běchovicemi jsem se zastavil u ústí Říčanského potoka, nejdelšího přítoku Rokytky. Z Běchovic jsem se houpal v mírně zvlněných polích po místních silnicích přes další vesnice na východním okraji Prahy Koloděje, Královice a Nedvězí do Říčan. Rokytka tekla vlevo mělkým zářezem zarostlým stromy. Nad Říčanami jsem se po upravených lesních cestách dostal na okraj Tehovce k pramenu říčky. Místní turisté za něj označili soutok dvou drobných zdrojnic, fakticky vyústění melioračních drenáží ze sousedního pole, těsně vedle cesty. (červenec 2016)