Obr. z května 2017

Pramen: u Jihlávky, 670 m n. m. Ústí zprava do: Svratky u Iváně, 170 m n. m. Délka: 184,6 km Plocha povodí: 3 117 km2 Nejdelší přítoky: Olbramovický p. (14 km), Šumický p. (12,5 km, oba do Mlýnské strouhy), Rokytná (89 km), Oslava (100 km), Klapovský p. (14 km), Stařečský p. (19 km), Brtnice (30 km), Jihlávka (22 km), Smrčenský p. (13 km), Třešťský p. (24 km)   Své putování kolem řeky Jihlavy jsem začal ve Cvrčovicích, asi dva kilometry severně od Pohořelic. Tam Jihlavu v jedné ze zákrut přehrazuje poměrně dlouhý splav. Nad ním do řeky ústí Potůček, jedno z jejích přirozených ramen a odděluje se mlýnský náhon. Od splavu mě místní cyklotrasa vedla po levém břehu řeky kolem zahrad do Pohořelic. Za nimi se mi řeka ztratila uprostřed plochých polí mimo cesty a zmíněné pole jsem musel objet místními silnicemi kolem Velkého Dvora do Přibic. V posledním kilometru jsem vpravo nechal soustavu pohořelických rybníků. V Přibicích jsem se znovu spojil s místní cyklotrasou. Vystoupal jsem na drobné návrší a zčásti písčitou, zčásti asfaltovanou cestou na rozhraní vinohradů a lužního lesíka se dostal do Iváně. Za ní bylo koryto řeky napřímeno a spoutáno hrázemi s cestou po jejich koruně až ke zhruba tři kilometry vzdálenému soutoku se Svratkou, kousek od břehu Střední Novomlýnské nádrže na Dyji. U soutoku jsem se otočil zpět do Iváně. Jedno z ramen Mlýnské strouhy ústilo do Jihlavy přímo pod silnicí na okraji obce, druhé asi o půl kilometru výš. Po silnici jsem se vydal směrem na Pasohlávky, ale brzy jsem odbočil s místní cyklotrasou na upravenou polní cestu po břehu rybníka Vrkoč. Kousek nad ním jsem pod hrází Novoveského rybníka uprostřed podrostu málem nenašel soutok Olbramovického potoka s Mlýnskou strouhou. Rybníku dala jméno ves na jeho břehu. Za ní jsem se po místní cyklotrase svezl po asfaltované cestě v polích kolem několika statků k Velkému Dvoru. U něj se přímo pod silnicí Mlýnská strouha rozdělila na dvě ramena. Já při své cestě z Iváně sledoval západní, vedlejší rameno. Na východním leží další z velkých rybníků, Starý rybník. Drobnou pěšinou po levém břehu strouhy jsem se vrátil do Pohořelic. V ulicích městečka jsem vyhledal ústí Šumického potoka do Mlýnské strouhy. Z Pohořelic do Dolních Kounic řeka meandrovala uprostřed plochých polí. Já jsem jimi šlapal většinou po místní silnici. U Cvrčovic jsem minul výše popsaný splav. Mezi Medlovem a Kupařovicemi jsem na polních cestách vyhledal oddělení Potůčku z hlavního proudu řeky. Od Kupařovic mě už z dálky vítal zámek na drobném návrší nad Dolními Kounicemi. Zbytky gotického kláštera byly schovány uprostřed městské zástavby. Nad městečkem řeku obstoupily kopce. Zpočátku zůstávalo údolí poměrně široké a na březích se prostírala pole. Já se stále držel místní silnice. Kousek za Moravskými Bránicemi údolí překlenuly dva železniční mosty. Z původního mostu z 19. století zůstalo pouze torzo jako technická památka. V okolí Ivančic jsem vyhledal ústí dvou největších přítoků Jihlavy, řek Rokytné a Oslavy. Ivančické kulturní centrum v budově staré radnice zve zejména k návštěvě stále muzejní expozice věnované dvěma nejznámějším rodákům Alfonsi Muchovi a Vladimíru Menšíkovi. Za Ivančicemi se silnice protáhla po úpatí nízké slepencové skalky Pekárka. Turistickou atrakcí Řeznovic je románská rotunda z 12. století. V Hrubšicích silnici vystřídala úzká asfaltovaná cesta. Kopce řeku sevřely velmi těsně. Mezi stromy na svazích občas vykoukly skály. Asfaltovaná cesta skončila v areálu rekreačního střediska pod zříceninou hradu Templštejna. Nezbylo mi, než kolo vytlačit upravenou lesní cestou do prudké stráně nad levým břehem na hranu údolí. Z ní jsem sjel polní cestou po žluté turistické značce do Senorad. Dál jsem pokračoval přes drobný kopec v polích místní silnicí do Mohelna. Nad městečkem jsem se zastavil na nádherné vyhlídce přes údolí na okraji hadcové stepi. Úzké hluboké zalesněné údolí řeky přehrazovala betonová hráz a nad ní se prostíralo vodní jezero. Nad protější hranou údolí vypouštěla do vzduchu oblaka páry jaderná elektrárna Dukovany. Lesními cestami jsem se po levém břehu řeky dokodrcal do Kramolína. Pod obcí se nachází hráz druhé přehrady, Dalešické. V ní je zabudována i vodní elektrárna. Údolí řeky jsem nechal schované ve stínu stromů a využil místních silnic v úzkém pásu polí k cestě přes Popůvky do Hartvíkovic. U Popůvek jsem minul vpravo areál vojenského letiště. U Hartvíkovic jsem zaměnil levý břeh za pravý. Kousek za mostem jsem odbočil na vrstevnicovou upravenou lesní cestu s vyznačenou cyklotrasou. Po dalších asi deseti kilometrech jsem si v okolí Číměře zkrátil oblouk řeky do Vladislavi přes menší kopec. Pod Vladislaví romantické skalnaté údolí i vzdutí přehrady skončily. Nad ní řeka meandrovala uprostřed luk mezi nízkými zalesněnými svahy. Před rušnou silnicí na levém břehu jsem dal přednost úzké pěšině v trávě na pravém břehu. Železniční most přes řeku mě upozornil na ústí dalšího z větších přítoků, Klapovského potoka. Na protějším břehu se mezi stromy skrývaly budovy bývalé cihelny. Po loukách jsem se vezl až do Třebíče. Na hlavním náměstí upoutá mimo jiné pozornost několik renesančních domů. Hlavní zájem turistů se však soustředí na protější levý břeh. Na úpatí příkré stráně se tísní několik uliček starého židovského města. Nad ním se z návrší rozhlíží románsko-gotický klášter založený ve 12. století, který byl v 16. století přestavěný na renesanční zámek. Poslední metry Stařečského potoka byly zaklenuty a mohu se jen dohadovat, že ústil do Jihlavy v blízkosti historického mostu. Kolem kláštera jsem vystoupal nahoru. Vzápětí jsem uprostřed polí sjel zpátky k řece u Červeného Mlýna. Pole rozložená na drobných vršcích mě provázela až do Přibyslavic. V dalších kilometrech do Dolního Smrčného jsem šlapal po místních silničkách úzkým pásem polí mezi převážně zalesněnými svahy. Za Dolním Smrčným jsem se na upravené lesní cestě ohlížel po červené turistické značce. Kolem řeky se dál prostíraly větší či menší louky. Na jedné z nich ústila do Jihlavy říčka Brtnice. V okolí Luk jsem se dočasně na několik kilometrů vrátil na silnici. Po upravené lesní cestě jsem se dostal až téměř na předměstí Jihlavy. Město vzniklo nad soutokem Jihlavy s Jihlávkou. Jeho výstavnost byla dána bohatstvím plynoucím ze stříbrných dolů i polohou na zemské hranici mezi Čechami a Moravou. Právě ve městě tato hranice dočasně spojuje svůj průběh s řekou. Tento úsek končí v okolí Batelova. Z centra Jihlavy mě vyvedla na okraj města pohodlná asfaltová cyklostezka po břehu řeky. Na předměstí jsem se zastavil u ústí Smrčenského potoka. Po místních silnicích v mírně zvlněných polích jsem se posunul přes Vyskytnou do Rantířova. Nad Rantířovem chaty kolem řeky spojovala upravená lesní cesta. Řeka si v těchto místech proráží cestu dalším ze zalesněných hřebenů a teče úzkým zalesněným údolím. V okolí Dvorců jsem opustil les a nezpevněné cesty a po místní silnici jsem šlapal mírně zvlněnými poli relativně mělkým údolím do Horní Vsi. V Kostelci jsem vyhledal ústí posledního z větších přítoků Třešťského potoka. Z Horní Vsi jsem pokračoval po modré turistické značce lesní cestou do Jihlávky. Na okraji druhé jmenované vesnice jsem odbočil místní silnicí do kopce směrem na Počátky. Asi ve dvou třetinách stoupání mě šipka odkázala doprava na cestu, která se ztrácela v louce. Pod lesem jsem našel malé jezírko. Z něj vytékala řeka Jihlava. Krátce pod výpustí však byla stažena pod zem a na povrch se prodrala až asi o dvě stě metrů níž.				Okolí Jihlávky Batelov Dvorce Jihlava Bítovčice Kratochvílův mlýn u Přibyslavic Třebíč U býv. Jirkasova mlýna Pod hrází v. n. Dalešice
Ústí do Svratky u Iváně	Pohořelice	Dolní Kounice	Ústí Oslavy v Ivančicích	V. n. Mohelno