Pramen:
u Jihlávky, 670 m
n. m.
Ústí
zprava do: Svratky u Iváně, 170 m
n. m.
Délka:
184,6 km
Plocha
povodí: 3 117 km2
Nejdelší
přítoky: Olbramovický p. (14 km), Šumický p. (12,5 km, oba do Mlýnské
strouhy), Rokytná (89 km), Oslava (100 km), Klapovský p. (14 km), Stařečský
p. (19 km), Brtnice (30 km), Jihlávka (22 km), Smrčenský p. (13 km), Třešťský
p. (24 km)
Své
putování kolem řeky Jihlavy jsem začal ve Cvrčovicích, asi dva
kilometry severně od Pohořelic. Tam Jihlavu v jedné ze zákrut přehrazuje
poměrně dlouhý splav. Nad ním do řeky ústí Potůček, jedno z jejích
přirozených ramen a odděluje se mlýnský náhon. Od splavu mě místní
cyklotrasa vedla po levém břehu řeky kolem zahrad do Pohořelic. Za
nimi se mi řeka ztratila uprostřed plochých polí mimo cesty a zmíněné
pole jsem musel objet místními silnicemi kolem Velkého Dvora do Přibic.
V posledním kilometru jsem vpravo nechal soustavu pohořelických rybníků.
V Přibicích jsem se znovu spojil s místní cyklotrasou. Vystoupal jsem
na drobné návrší a zčásti písčitou, zčásti asfaltovanou cestou
na rozhraní vinohradů a lužního lesíka se dostal do Iváně. Za ní
bylo koryto řeky napřímeno a spoutáno hrázemi s cestou po jejich
koruně až ke zhruba tři kilometry vzdálenému soutoku se Svratkou,
kousek od břehu Střední Novomlýnské nádrže na Dyji. U soutoku jsem
se otočil zpět do Iváně. Jedno z ramen Mlýnské strouhy ústilo do
Jihlavy přímo pod silnicí na okraji obce, druhé asi o půl kilometru výš.
Po silnici jsem se vydal směrem na Pasohlávky, ale brzy jsem odbočil s
místní cyklotrasou na upravenou polní cestu po břehu rybníka Vrkoč.
Kousek nad ním jsem pod hrází Novoveského rybníka uprostřed podrostu
málem nenašel soutok Olbramovického potoka s Mlýnskou strouhou.
Rybníku dala jméno ves na jeho břehu. Za ní jsem se po místní
cyklotrase svezl po asfaltované cestě v polích kolem několika statků
k Velkému Dvoru. U něj se přímo pod silnicí Mlýnská strouha rozdělila
na dvě ramena. Já při své cestě z Iváně sledoval západní, vedlejší
rameno. Na východním leží další z velkých rybníků, Starý rybník.
Drobnou pěšinou po levém břehu strouhy jsem se vrátil do Pohořelic.
V ulicích městečka jsem vyhledal ústí Šumického potoka do Mlýnské
strouhy.
Z
Pohořelic do Dolních Kounic řeka meandrovala uprostřed plochých polí.
Já jsem jimi šlapal většinou po místní silnici. U Cvrčovic jsem
minul výše popsaný splav. Mezi Medlovem a Kupařovicemi jsem na polních
cestách vyhledal oddělení Potůčku z hlavního proudu řeky. Od
Kupařovic mě už z dálky vítal zámek na drobném návrší nad Dolními
Kounicemi. Zbytky gotického kláštera byly schovány uprostřed městské
zástavby. Nad městečkem řeku obstoupily kopce. Zpočátku zůstávalo
údolí poměrně široké a na březích se prostírala pole. Já se stále
držel místní silnice. Kousek za Moravskými Bránicemi údolí překlenuly
dva železniční mosty. Z původního mostu z 19. století zůstalo pouze
torzo jako technická památka. V okolí Ivančic jsem vyhledal ústí
dvou největších přítoků Jihlavy, řek Rokytné a Oslavy.
Ivančické kulturní centrum v budově staré radnice zve zejména k návštěvě
stále muzejní expozice věnované dvěma nejznámějším rodákům
Alfonsi Muchovi a Vladimíru Menšíkovi. Za Ivančicemi se silnice protáhla
po úpatí nízké slepencové skalky Pekárka. Turistickou atrakcí Řeznovic
je románská rotunda z 12. století. V Hrubšicích silnici vystřídala
úzká asfaltovaná cesta. Kopce řeku sevřely velmi těsně. Mezi stromy
na svazích občas vykoukly skály. Asfaltovaná cesta skončila v areálu
rekreačního střediska pod zříceninou hradu Templštejna. Nezbylo mi,
než kolo vytlačit upravenou lesní cestou do prudké stráně nad levým
břehem na hranu údolí. Z ní jsem sjel polní cestou po žluté
turistické značce do Senorad. Dál jsem pokračoval přes drobný kopec
v polích místní silnicí do Mohelna. Nad městečkem jsem se zastavil
na nádherné vyhlídce přes údolí na okraji hadcové stepi. Úzké
hluboké zalesněné údolí řeky přehrazovala betonová hráz a nad ní
se prostíralo vodní jezero. Nad protější hranou údolí vypouštěla
do vzduchu oblaka páry jaderná elektrárna Dukovany. Lesními cestami
jsem se po levém břehu řeky dokodrcal do Kramolína. Pod obcí se nachází
hráz druhé přehrady, Dalešické. V ní je zabudována i vodní elektrárna.
Údolí řeky jsem nechal schované ve stínu stromů a využil místních
silnic v úzkém pásu polí k cestě přes Popůvky do Hartvíkovic. U
Popůvek jsem minul vpravo areál vojenského letiště. U Hartvíkovic
jsem zaměnil levý břeh za pravý. Kousek za mostem jsem odbočil na
vrstevnicovou upravenou lesní cestu s vyznačenou cyklotrasou. Po dalších
asi deseti kilometrech jsem si v okolí Číměře zkrátil oblouk řeky
do Vladislavi přes menší kopec. Pod Vladislaví romantické skalnaté
údolí i vzdutí přehrady skončily. Nad ní řeka meandrovala uprostřed
luk mezi nízkými zalesněnými svahy. Před rušnou silnicí na levém břehu
jsem dal přednost úzké pěšině v trávě na pravém břehu. Železniční
most přes řeku mě upozornil na ústí dalšího z větších přítoků,
Klapovského potoka. Na protějším břehu se mezi stromy skrývaly
budovy bývalé cihelny. Po loukách jsem se vezl až do Třebíče. Na
hlavním náměstí upoutá mimo jiné pozornost několik renesančních
domů. Hlavní zájem turistů se však soustředí na protější levý břeh.
Na úpatí příkré stráně se tísní několik uliček starého židovského
města. Nad ním se z návrší rozhlíží románsko-gotický klášter
založený ve 12. století, který byl v 16. století přestavěný na
renesanční zámek. Poslední metry Stařečského potoka byly
zaklenuty a mohu se jen dohadovat, že ústil do Jihlavy v blízkosti
historického mostu. Kolem kláštera jsem vystoupal nahoru. Vzápětí
jsem uprostřed polí sjel zpátky k řece u Červeného Mlýna. Pole
rozložená na drobných vršcích mě provázela až do Přibyslavic. V
dalších kilometrech do Dolního Smrčného jsem šlapal po místních
silničkách úzkým pásem polí mezi převážně zalesněnými svahy.
Za Dolním Smrčným jsem se na upravené lesní cestě ohlížel po červené
turistické značce. Kolem řeky se dál prostíraly větší či menší
louky. Na jedné z nich ústila do Jihlavy říčka Brtnice. V okolí
Luk jsem se dočasně na několik kilometrů vrátil na silnici. Po
upravené lesní cestě jsem se dostal až téměř na předměstí
Jihlavy. Město vzniklo nad soutokem Jihlavy s Jihlávkou. Jeho výstavnost
byla dána bohatstvím plynoucím ze stříbrných dolů i polohou na
zemské hranici mezi Čechami a Moravou. Právě ve městě tato hranice
dočasně spojuje svůj průběh s řekou. Tento úsek končí v okolí
Batelova. Z centra Jihlavy mě vyvedla na okraj města pohodlná asfaltová
cyklostezka po břehu řeky. Na předměstí jsem se zastavil u ústí Smrčenského
potoka. Po místních silnicích v mírně zvlněných polích jsem se
posunul přes Vyskytnou do Rantířova. Nad Rantířovem chaty kolem řeky
spojovala upravená lesní cesta. Řeka si v těchto místech proráží
cestu dalším ze zalesněných hřebenů a teče úzkým zalesněným údolím.
V okolí Dvorců jsem opustil les a nezpevněné cesty a po místní
silnici jsem šlapal mírně zvlněnými poli relativně mělkým údolím
do Horní Vsi. V Kostelci jsem vyhledal ústí posledního z větších přítoků
Třešťského potoka. Z Horní Vsi jsem pokračoval po modré
turistické značce lesní cestou do Jihlávky. Na okraji druhé jmenované
vesnice jsem odbočil místní silnicí do kopce směrem na Počátky. Asi
ve dvou třetinách stoupání mě šipka odkázala doprava na cestu, která
se ztrácela v louce. Pod lesem jsem našel malé jezírko. Z něj vytékala
řeka Jihlava. Krátce pod výpustí však byla stažena pod zem a na
povrch se prodrala až asi o dvě stě metrů níž. |

Okolí
Jihlávky

Batelov

Dvorce

Jihlava

Bítovčice

Kratochvílův
mlýn u Přibyslavic

Třebíč

U
býv. Jirkasova mlýna

Pod
hrází v. n. Dalešice |