Pramen:
jv. od Dobrovítova, 533 m n.
m.
Ústí
zleva do: Labe u Starého Kolína, 194 m
n. m.
Délka:
38,1 km
Plocha
povodí: 344,8 km2
Nejdelší
přítoky: Vrchlice (29,3 km), Olšanský p., Medenický p., Paběnický
p., Vranidolský p.
Klejnárka
fakticky ústí do jednoho ze slepých ramen Labe zvaného Černá voda a
teprve společně vplynou do Labe. Černá voda je poměrně široká a
hluboká řeka a z větší části se schovává v malém lužním lesíku.
U jejího ústí do Labe bylo postaveno několik chat. Od soutoku jsem se
vrátil ke spojení Klejnárky s Černou vodou. U železničního přejezdu
jsem pod náspem odstavil kolo a ponořil se do podrostu. Bezprostředně
pod tratí se Klejnárka vlévala do široké tůně a takto zmohutnělá
pokračovala ještě asi dvě stě metrů, než zaústila do Černé vody.
Přede mnou se spojovaly dvě velké řeky.
Na
dolním toku Klejnárka teče uprostřed ploché roviny polí. Na soutoku
se svým nejdelším přítokem Vrchlicí u Nových Dvorů se na pět
kilometrů přiblížila Kutné Hoře. O asi deset kilometrů dál ji
necelé dva kilometry dělily od Čáslavi. Až k ní jsem pospával na místních
silnicích. U Vodrantů začalo být zajímavěji. Kousek pod ústím
Madenického potoka se nad korytem poprvé objevily nízké skalky. O
kousek níž jsem říčku u jednoho z mlýnů přebrodil a vystoupal polní
cestou do Krchleb. Z nich jsem se přes drobné návrší překulil po
silnici do Chedrbí. Díky nízkému stavu vody vlastní štěrkové
naplaveniny přehradily Paběnickému potoku v ústí spojení s Klejnárkou
a on je musel prorazit úzkým pramínkem vody. Z Chedrbí jsem po lesních
cestách popojel k Janskému mlýnu u Štrampouchu. Ve vsi jsem naposledy
vykoukl z lesa. Začalo malé, řadu kilometrů trvající dobrodružství.
Sjel jsem zpátky k potoku a sledoval ho nezpevněnou cestou. S pomocí
brodů střídala pravý a levý břeh. Nad říčkou se tu a tam objevila
malá skalka. U Doudovského mlýna nad soutokem Klejnárky a Vranidolského
potoka všechny cesty skončily. O kousek výš jsem využil nízkého
stavu vody, suchou nohou přeskákal po kamenech na druhý břeh a kolo
vytlačil do příkré stráně. Na ní jsem potkal nějaký úvoz, ten
později vyústil na upravenou cestu do Opatovic. Z nich jsem se přes
drobné návrší překulil do Zbýšova.Tam jsem z technických důvodů
své putování kolem říčky ukončil. (červen 2016)
Pramen
Klejnárky: Po silnici č. 338 jsem z Hostkovic vystoupal na menší
kopec. Kruh polí kolem vesnice vystřídal les. Jím jsem začal sjíždět
k Dobrovítovu. Počítal jsem odbočky vpravo a u třetí zastavil.
Odstavil jsem kolo a ponořil se mezi stromy. Pramen Klejnárky vypadal
jako kaliště pro prasata. Rozrytá holá země, v bahně rozptýlené
louže vody. I pramínek, který se z nich sbíral, se zpočátku rozpadal
do jednotlivých louží a dlouho mu trvalo, než se spojil v souvislý
proud. Vrátil jsem se ke kolu a popojel asi půl kilometru níž k malému
rybníčku na okraji lesa. V mokré trávě smáčené deštěm se mi příliš
nechtělo jej obcházet dokola a hledat zdrojový potůček, ale neviděl
jsem ani signály, odkud by měl přitékat. Výtok z rybníčku byl
bezprostředně pod hrází suchý a vzápětí se ztrácel v džungli
trav malého mokřadu. V něm mě mátly tabulky plynařů nebo dálkového
kabelu. Až jsem se k nim prodral, přesvědčil jsem se, že nejsou
informační tabulkou o prameni. (červenec 2016) |

Jánský
mlýn u Štrampouchu

Ústí
Pabenického p.

Vodranty

Okolí
Čáslavi
|