LUŽICKÁ NISA

 

Pramen: u Nové Vsi, 655 m n. m.

Ústí zleva do: Odry mezi německým Ratzdorfem a polským Kosarzynem, 32 m n. m.

Délka: 252 km, z toho 55,1 km v ČR

Plocha povodí: 4 297 km2, z toho 375,3 km2 v ČR

Nejdelší přítoky: Lubsza (66 km, Polsko), Malxe (45 km, SRN), Smědá (56 km), Mandava (41 km), Červená voda (Oldřišský p., 22 km), Oleška (asi 22 km)

 

Lužická Nisa pramení nedaleko Nové Vsi u Jablonce. Uprostřed malého jezírka byl vztyčen kámen s nápisem „Pramen Nísy“. Z něj se malou mokřinou schovanou mezi stromy rozbíhal drobný pramínek. Z náhorních luk budoucí říčka spadala příkře dolů uprostřed zalesněných strání do Jablonce. Tam se její spád zmírnil. Pod městem se také spojila se svou druhou zdrojnicí, Rýnovickou Nisou. Odsud prakticky až na státní hranici Nisa tekla úzkým zalesněným údolím, na březích se prostíraly louky osazené vesnicemi. Druhým velkým městem v Čechách byl Liberec. Na okraji Stráže charakter řeky dotvořila Černá Nisa. V dalších kilometrech pod Libercem jsem s pomocí cyklotrasy využíval místní silničky i nezpevněné cesty, až do Chrastavy přeskakoval z jednoho drobného kopce na druhý, pod ní se přidržel břehu řeky. Soutok Nisy s drobným potokem u Hrádku zároveň tvořil trojmezí Česka, Polska a Německa. Odsud až k ústí do Odry byla na konci 2. světové války jejím středem vytyčena umělá hranice mezi Polskem a Německem. Rozdělená města i spousta zničených mostů napovídaly, že to tomuhle kraji hodně ublížilo. Kousek za státní hranicí stojí město Žitava, v raném středověku součást Českého království. Na okraji města Nisa přijímala jeden ze svých významnějších přítoků, řeku Mandavu. Do Hirschfelde jsem se proplétal mezi předměstskými závody, na obzoru se na polském břehu k nebi vzpínaly chladící věže a komíny tepelné elektrárny, nad nimi se na návrší rozkročilo rypadlo jako nestvůrný pavouk. Brzy mi však všechno znovu zakryly zalesněné svahy. Mezi stromy občas vykoukla skalka, kameny se místy sypaly i do řeky. Nedaleko Ostritzu zval poutníky k návštěvě nově zrekonstruovaný, nádherný barokní klášter Mariental. Pod Ostritzem se otevřely široké louky a roviny polí. Cyklostezka se držela kousek od břehu, meandry řeky se schovávaly v pásu stromů. Před Hagenwerdem jsem minul ústí Smědé zprava a o kousek níž Plessnitzu zleva. K vesnici patřilo koupaliště v opuštěné části pískovny, kousek za ním se vlevo otevřela těžební jáma. Po dalších asi deseti kilometrech jsem dojel do Görlitzu. Byl prvním z větších rozdělených měst. Při procházce centrem města jsem si potvrdil, že polská část byla původně nechráněné předměstí. Někde v něm se mi ztratilo i ústí Czerwonej Wody. Z Görlitzu do Ludwigsdorfu jsem šlapal nahoru dolů po místních cestách. V Ludwigsdorfu mě zaujal rezavějící mlýn. V dalších kilometrech cyklostezka kopírovala souběžnou hlavní silnici s nevelkým provozem. U Zentendorfu lákalo turisty k návštěvě bizarní pohádkové městečko dřevěných a kamenných staveb. Od něj mě naučná stezka vrátila asi dva kilometry zpět za vesnici k nejvýchodnějšímu bodu Německa. Její jednotlivá zastavení tvořily plechové figury, které vypadaly někdy jako lidské postavy, někdy spíš jako stromy. Z Zentendorfu jsem pokračoval stále loukami, místy po okraji lesa. Pozornost si zasloužilo městečko Rothenburg a malá vodní elektrárna u Lodenau. Nedaleko Steinbachu se stezka oddělila od silnice a dováděla v mírných hrbech borovým lesem. U Podrosche mě znovu obklopily louky, nad nimi se s odstupem zvedala zalesněná stráň. Umělá hranice rozdělila i park s romantickými stavbami kolem barokního zámku v Mužakově. Pod Mužakovem už řeka tekla uměle zregulovaným korytem spoutaným hrázemi. Dosavadní pestrost putování tak zvolna vystřídala nuda. A potkával jsem stále víc zničených mostů. Forst láká turisty do své růžové zahrady, jinak na mě ale dýchl duch reálného socialismu. Několik secesních domů ve středu města ze všech stran tísnily paneláky. Při domácí přípravě jsem také narazil na jednu zajímavost. V okolí města ústí do Nisy řeka Malxe. Její tok byl však rozdělen a část vody míří vodními kanály i do blízké Sprévy. Třicet kilometrů z Forstu do Gubenu už jsem na hrázích v ploché krajině pospával. V Gubenu jako jediném zůstalo historické městské jádro na polské straně hranice. Na rozdíl od německých měst se však teprve probouzelo. Vedle zbytků katedrály svítila nově opravená radnice, zbytek hlavního náměstí vyplňoval park. Další historické památky představovaly pouze fotografie. A tady také Nisa přijala svůj nejdelší přítok, řeku Lubszu. Z centra Gubinu jsem prokličkoval přes předměstí na hlavní sinici. Na ní jsem se houpal převážně borovými nebo smíšenými lesy. Za Kosarzynem jsem se překulil přes hráz a pod ní mě rozbitá cesta přivedla k ústí Lužické Nisy do Odry. Nad soutokem se zvedal dřevěný kříž. (červenec 2006)

 

II.

1. Zdrojnice Lužické Nisy: Hydrologové budou nejspíš protestovat, ale pro zjednodušení se dá napsat, že Lužická Nisa vzniká ve Stráži spojením Černé a Bílé Nisy, při čemž hlavní zdrojnicí je Bílá Nisa. O asi patnáct, možná dvacet kilometrů výš se na dolním konci Jablonce Bílá Nisa rozděluje na Rýnovickou a Lučanskou. Za hlavní pramen řeky se označuje Lučanská Nisa. A aby těch Nis nebylo málo, v některých mapách se i Novoveský potok, který ústí do Lučanské Nisy na horním okraji Jablonce, označuje jako Nisa. A kolem všech těch Nis jsem si vytyčil malý okruh.

Z Bedřichova jsem vyrazil po proudu Rýnovické Nisy. Celých asi třináct kilometrů do Jablonce mě provázela zástavba rozptýlená ve vcelku úzkém, i když ne příliš hlubokém údolí. Nise brzy koryto spoutali: buď je vydláždili, nebo rovnali travnatými břehy. Na pomezí Janova a Loučné jsem zakopl o první menší továrnu. Na okraji Mšena se spád zmírnil. Silnici alespoň pro mě vystřídala písčitá cesta po břehu zklidnělého potoka. Vlevo kolem mě defilovalo panelové sídliště, vpravo nákupní centra a menší závody. Za prvním kruhovým objezdem ulice města nahradily vysoké zalesněné svahy. U druhého z frekventovaných kruhových objezdů na okraji Jablonce v ulici Plynárenské jsem přímo před bránou další menší továrny zastavil u soutoku Rýnovické a Lučanské Nisy. Oba potoky i jejich spojený proud měly vybetonovaná koryta s kolmými stěnami.

Proti proudu Lučanské Nisy jsem se mezi panelovými sídlišti protáhl přes drobné návrší pod historické centrum Jablonce. Ústí Novoveského potoka se mi skrylo pod křižovatkou. Od něj jsem stoupal po frekventované silnici č. 14 do Lučan. Souvislá zástavba dole v kotlině se ve svahu roztáhla do jedné nekonečné ulice kolem potoka. Údolí bylo znovu úzké se zalesněnými svahy. Nad Dolními Lučanami jsem potok sledoval ze zčásti upravené lesní cesty. Na silnici jsem se vrátil mezi Lučanami a Horní Vsí na okraji malého pole. Informační tabule mě po chvíli upozornila na pramen Lučanské Nisy, který je veden jako hlavní pramen Nisy Lužické. Skromný potůček obtéká ze tří stran přírodní balvan s tabulkou Pramen Nisy ve třech jazycích a vročením 2010. Okolní prostranství má parkovou úpravu.

Od pramene jsem se vrátil na soutok Lučanské a Rýnovické Nisy. Od něj jsem jsem sledoval tok Bílé Nisy dolů. Do Proseče jsem se protáhl po úpatí zalesněného svahu. Potom jsem až na okraj Rochlic šlapal ulicemi rodinných domků mezi zahradami úzkým údolím. Svah vlevo byl nízký, vpravo se zvedal Prosečský hřeben. Z Rochlic jsem kličkoval mezi auty ulicemi Liberce až do středu města. V něm jsem se znovu chytil cykloznačky. Ta mě chvíli tahala předměstskými ulicemi a potom se obklopila parkovou úpravou. V jednom místě se protáhla pod tribunami místního fotbalového stadionu. Až na okraji města opustila břeh řeky a mezi moderními rodinnými domy přeskočila drobné návrší. Na okraji Stráže jsem značku opustil a mezi průmyslovými závody vyhledal soutok Bílé a Černé Nisy. Obě říčky se spojují v poněkud zanedbaném koutě. Na levém břehu Bílé i Černé Nisy stojí průmyslové závody, na pravém podrůstá skupinu stromů všeliké býlí, mimo jiné i pro mě nepopulární kopřivy. Část u silnice sloužila jako skládka pilin z blízkého truhlářství.

Když jsem se při cestě proti proudu Černé Nisy vymotal z ulic Stráže, znovu mě pohltilo úzké zalesněné údolí. Do něj byly v podstatě terasovitě zasazeny jednotlivé průmyslové závody, Domov naděje, dětský domov (?)... Potok nepotok, brzy jsem do prudké stráně šplhal serpentinami. Jednou jsem si jeho kamennou kaskádu vyfotil. Kousek pod vrcholem jsem zastavil u malé vodní nádrže s elektrárnou v Rudolfově. Už jsem neměl dost času ani sil, abych pokračoval dál k Bedřichovické přehradě, a přes vrchol Harcovského hřebene se překulil na nocleh do penzionu v Bedřichově.

 

2. Prameny Nisy: Upravenou lesní cestou jsem se po trase naučné stezky vydal z Bedřichova vzhůru k Lichteneckerově kříži. Na křižovatce lesních cest jsem odbočil na zpola trávou zarostlou pěšinu ke Klikvové louce. Mapa mi říkala, že bych pramen Rýnovické Nisy měl hledat v její horní části, já ho však našel až dole na hranici lesa. Při procházení loukou jsem musel dávat pozor, na který ostrůvek mechu šlapu. Několikrát jsem se probořil do vody až po kotník. Od pramene jsem se vrátil na hlavní cestu a po ní vystoupal o další kus výš k Bedřichovické přehradě. Už novoromantické vížky na zděné kamenné hrázi prozrazovaly, že byla vybudována na počátku 20. století. Od přehrady jsem vyšplhal upravenými cestami pod Olivetskou horu. Z rozcestí jsem se pustil nenápadnou pěšinou kousek dolů. Až na druhý pokus jsem trefil křižovatku mé pěšiny spíš s průsekem v lese než druhou pěšinou. Mimo jiné na ni upozorňovaly dvě betonové patky sloupů. A dnes podruhé jsem se zanořil do smrkového houští na podmáčeném terénu. A znovu kousek níž, než kreslila mapa, jsem našel pramen Černé Nisy. Tentokrát se mi jezírko rašelinné vody ukrývalo pod nízkými smrkovými větvemi. (záři 2015)

01noves.jpg (122606 bytes)

Okolí Nové Vsi

 

02jablonec.jpg (102923 bytes)

Jablonec n. N.

 

16rynovicka.jpg (76873 bytes)

Ústí Rýnovické Nisy (IX/15)

 

17prosec.jpg (76935 bytes)

Proseč (IX/15)

 

18vratislavice.jpg (76858 bytes)

Vratislavice n. N. (IX/15)

 

02liberec.jpg (101997 bytes)

Liberec

 

19straz.jpg (76407 bytes)

Ústí Černé Nisy ve Stráži (IX/15)

 

21chrastava.jpg (76179 bytes)

Chrastava

 

22hradek.jpg (75984 bytes)

Hrádek

10kosarzyn.jpg (101314 bytes) 05goerlitz.jpg (102297 bytes) 20smeda.jpg (76644 bytes) 04zittau.jpg (101748 bytes)

03trojmezi.jpg (102761 bytes)

Ústí do Odry u polského Kosarzyna Zhořelec (Polsko) Ústí Smědé u polských Radomierzyc (IV/07) Žitava (Německo)

Trojmezí u Hrádku