DYJE

 

Výlety: červen 2002 (obr. pramene, Raabsu, Bítova),

          červen 2003 (obr. Znojma, Novomlýnských nádrží, Břeclavi),

          červen 2007 (zbytek)

Vzniká: soutokem Německé a Moravské Dyje v rakouském Raabsu, 410 m n. m. Německá (též Rakouská Dyje (délka 75,8 km, povodí 770 km2)) pramení u rakouského Schweiggersu, 657 m n. m.; Moravská Dyje (délka 68,2 km, povodí 630 km2) u Panenské Rozsíčky, 635 m n. m.

Ústí zprava do: Moravy mezi rakouským Hohenau a slovenským Mor. Sv. Jánem, 148 m n. m.

Délka: 235,4 km od soutoku zdrojnic v Raabsu, 311,2 km od pramene Německé Dyje

Plocha povodí: 13 418,7 km2, z toho 11 164,7 km2 v ČR

Nejdelší přítoky: Kyjovka (87 km), Včelínek (29 km), Trkmanka (42 km), Svratka (174 km), Jevišovka (80 km), Pulkau (52 km), Fugnitz (asi 26 km), Želetavka (54 km),Tumeritzbach (asi 28 km), Seebsbach (asi 25 km)

 

Německá Dyje (76 km): Prvních asi dvacet kilometrů z Raabsu do Waldkirchenu bylo hodně nepříjemných. Řeka meandrovala lesem úzkým hlubokým údolím a silnice se jí jen dotýkaly v městečcích a vesnicích. Často jsem tak musel do nepříjemně prudkého kopce na náhorní planinu s poli a vzápětí zase dolů. A když mě netrápila přímo hlavní řeka, zlobila mě podobně úzká a strmá údolí jejích přítoků. Cestou jsem potkal dva hraniční strážní hrady: Büchenstein u Liebnitzu ve zřícenině a Karlstein jako účelově využitou stavbu. U Waldkirchenu jsem se zastavil u ústí Slavonického potoka. Další z hraničních hradů v Dobersbergu byl přestavěn na barokní zámek. Z Dobersbergu do Merkengersche jsem uprostřed polí zdolal další mírné návrší nad zákrutem řeky po hlavní silnici. Pod vesnicí jsem vyhledal ústí Taxenbachu na malé louce v sousedství mlýna. Při pohledu na soutok jsem se stále nemohl smířit s tím, jak je Dyje široká a velká řeka. Taxenbach byl sice proti Dyji poloviční, ale i tak to byla velká říčka. Přes další návrší v polích jsem se vrátil po asfaltované polní cestě na hlavní silnici u Niederredlitzu a po ní dojel do Thaye. Kolem druhé poloviny řeky jsem sice šlapal uprostřed polí přes drobná návrší od města k městu, od vesnice k vesnici, ale údolí už nebylo tak hluboko zaříznuté jako na dolním toku a tím i stoupání byla méně nepříjemná. Stále častěji se mi nabízel obrázek na řeku schovávající se mezi stromy na dně údolí pode mnou. Asi největším a nevýstavnějším městem na Německé Dyji byl Waidhofen. V Marklu nad ústím Thauabachu začalo řeky ubývat. Ve Schwarzenau se honosný barokní zámek skrýval uprostřed parku. Soutok Dyje s Jaudlingbachem ve Vitisu už byl soutokem dvou drobných potůčků. V Limbachu se mi soutok Německé a Kamenité Dyje schovával mezi stromy a podrostem a nedal se dobře vyfotit. Z Limbachu jsem sledoval břeh Německé Dyje, teď už drobného potoka, zbývajících asi sedm kilometrů do Schweiggersu. Na horním konci městečka pamětní deska na mostě připomínala, že je první na rodící se Dyji. A na zábradlí odpočívala kamenná socha říční víly. Po dalším asi kilometru do kopce mě polní a později lesní cesta dovedly k prameni řeky. Označoval jej velký balvan s nápisem Thayaquelle. Blízko něj se pod kořeny smrku skrývala malá studánka. Druhá v těsném sousedství byla vyschlá. Byl jsem u cíle. Po krátkém zastavení jsem se vrátil do Schweiggersu. (červen 2007)

 

Moravská Dyje (68 km): viz samostatné heslo

 

Dyje (235 km): V Raabsu se spojují Německá a Moravská Dyje a začíná vlastní řeka. Odsud do Znojma teče úzkým hlubokým zalesněným údolím a až na krátké úseky silnice ani cesty bezprostředně po břehu nevedou. Putování kolem tohoto úseku řeky proto znamená vystoupat od břehu na hranu údolí, kousek se po této hraně svézt, nebo si v polích nad ním zkrátit cestu mezi dvěma meandry a zase se k řece vrátit. Takovými zastávkami pro mě byly Drosendorf, Podhradí, okolí Cornštejna, Vranov a mlýn pod Šobesem. I proto jsem nepostřehl, kde začíná vzdutí Vranovské přehrady a z Vranova jsem se musel kousek vracet, abych se dostal na její hráz. Pod Vranovem je údolí chráněno jako národní park a pro turisty, alespoň z české strany, nepřístupné. Jediné dvě povolené odbočky jsou z Čížova do Hardeggu a z Lukova k Novému Hrádku. Romantické údolí také skrývá řadu zřícenin původně strážních hraničních hradů. Vranovský byl později přestavěn na barokní zámek. Nad Znojmem zvedá hladinu řeky další menší přehrada. Pod Znojmem Dyje vytéká do roviny polí Dyjsko-svrateckého úvalu. Odsud její tok kopíruje dobře značená cyklotrasa. U Krhovic byla řeka rozdělena na tři ramena: Dyji, Mlýnskou strouhu a kanál Krhovice – Hevlín. Mlýnská strouha v Jaroslavicích napájí velký Zámecký rybník. V okolí rakouského Laa s termálními prameny překračuje řeku Pulkau akvaduktem kousek před jejím ústím do Dyje. Všechna tři ramena se znovu spojují mezi Hevlínem a Hraběticemi. Pod Drnholcem začíná vzdutí Horní Novomlýnské nádrže. Dyje v tomto úseku obtéká vápencové bradlo Pavlovských vrchů. Novomlýnské nádrže jsou rájem rybářů, ornitologů, ale i rekreantů, na svazích Pálavy se rodí dobré víno. Hráz Dolní nádrže byla vybudována u Nových Mlýnů. Pod Bulharami byly zčásti zachovány původní lužní lesy se spoustou meandrů a slepých ramen. Část z nich se stala součástí uměle zformované krajiny lednicko-valtického areálu. Vedle lednického zámku s rybníkem k Dyji patří zejména romantické stavby minaretu a Janova hradu. V katastru Břeclavi byl tok řeky zregulován, část vody byla svedena umělým odlehčovacím ramenem. Zámeček Pohansko je centrem známé archeologické lokality. V oboře Soutok téměř nepřehlednou spleť ramen dotvářejí i druhý nejdelší přítok Dyje Kyjovka a řeka Morava. Právě soutok obou řek dal celé oboře název.

Značených cyklotras jsem si začal všímat ve Vranově. Do Znojma většinou kopírovaly místní upravené cesty bez asfaltového povrchu. Ze Znojma do Hevlína vedly po místních silničkách. Za Hevlínem sjely na bývalou hraniční signálku, asfaltovanou cestu uprostřed polí. Tu jsem opustil u Jevišovic a po místních silnicích se posunul do Drnholce. Z něj jsem poskakoval po hrbolatém asfaltu na hrázi po břehu Horní Novomlýnské nádrže. Za Pasohlávkami se kvalita asfaltu zlepšila. Stezka kopírovala břeh nejen Horní, ale následně i Střední nádrže. Ze Strachotína jsem do Dolních Věstonic přejel po hrázi Střední Novomlýnské nádrže. Mezi Věstonicemi a Bulharami cyklotrasa opět využila místní silnice. Za Bulharami následoval krátký úsek uzounkou pěšinou po hrázi na břehu řeky. Z hráze jsem sjel nejprve na písčitou, později asfaltovanou cestu uprostřed lužních lesů lemovanou zastaveními naučné stezky. Z lesů jsem na chvíli vykoukl v Lednici a vzápětí se do něj opět ponořil. Podobné to bylo i v okolí Břeclavi. Za zámečkem Pohansko cykloznačení skončilo. Dál cesta věrně sledovala plot obory a střídala různé povrchy. Zpočátku jsem pravidelně drncal po panelech, později se nepravidelně střídaly pěkný a špatný asfalt s prašnou cestou. Odbočku k soutoku vymezovala malá branka a šipka. K uvedenému místu vedla uzounká rybářská stezka. Naštěstí bylo sucho a nikde jsem nemusel brodit, nikde se pode mnou nehoupalo bláto. Jen ve světlejších místech rostly snad dvoumetrové kopřivy a tu a tam nakláněly své hlavy doprostřed. Nad spojením obou řek byly na českém a slovenském břehu velké plechové vlajky zapuštěné do země, na rakouském chyběla. Strmé břehy mi nedovolovaly sestoupit k vodě. Přede mnou se spojily dvě mohutné řeky do jednoho dvojnásob širokého proudu a společně mířily k jihu. (červen 2003)

02ndyje.jpg (103640 bytes)

Pramen Německé Dyje

16steinathaya.jpg (51602 bytes)

Ústí Steinathaye

17waidhofen.jpg (51420 bytes)

Waidhofen

18radlmuehle.jpg (51416 bytes)

Waldkirchen

03raabs.jpg (103369 bytes)

Soutok Dyjí v Raabsu

20drosendorf.jpg (50903 bytes)

Drosendorf

06bitov.jpg (101681 bytes)

Bítov

22hardegg.jpg (51581 bytes)

Hardegg

08znojmo.jpg (103662 bytes)

Znojmo

28morava.jpg (51294 bytes) 13breclav.jpg (101733 bytes) 11jezera.jpg (102527 bytes) 25laa.jpg (51279 bytes)

24krhovice.jpg (51455 bytes)

Ústí do Moravy ze slovenského břehu Břeclav Novomlýnské nádrže Laa a. d. Thaya

Krhovice