Vzniká: soutokem Německé a Moravské Dyje v rakouském Raabsu, 410 m n. m. Německá (též Rakouská Dyje (délka 75,8 km, povodí 770 km²)) pramení u rakouského Schweiggersu, 657 m n. m.; Moravská Dyje (délka 68,2 km, povodí 630 km²) u Panenské Rozsíčky, 635 m n. m.

Ústí zprava do: Moravy mezi rakouským Hohenau a slovenským Mor. Sv. Jánem, 148 m n. m.

Délka: 235,4 km od soutoku zdrojnic v Raabsu, 311,2 km od pramene Německé Dyje

Plocha povodí: 13 418,7 km², z toho 11 164,7 km² v ČR

Německá Dyje (76 km): Prvních asi dvacet kilometrů z Raabsu do Waldkirchenu bylo hodně nepříjemných. Řeka meandrovala lesem úzkým hlubokým údolím a silnice se jí jen dotýkaly v městečcích a vesnicích. Často jsem tak musel do nepříjemně prudkého kopce na náhorní planinu s poli a vzápětí zase dolů. A když mě netrápila přímo hlavní řeka, zlobila mě podobně úzká a strmá údolí jejích přítoků. Cestou jsem potkal dva hraniční strážní hrady: Büchenstein u Liebnitzu ve zřícenině a Karlstein jako účelově využitou stavbu. U Waldkirchenu jsem se zastavil u ústí Slavonického potoka. Další z hraničních hradů v Dobersbergu byl přestavěn na barokní zámek. Z Dobersbergu do Merkengersche jsem uprostřed polí zdolal další mírné návrší nad zákrutem řeky po hlavní silnici. Pod vesnicí jsem vyhledal ústí Taxenbachu na malé louce v sousedství mlýna. Při pohledu na soutok jsem se stále nemohl smířit s tím, jak je Dyje široká a velká řeka. Taxenbach byl sice proti Dyji poloviční, ale i tak to byla velká říčka. Přes další návrší v polích jsem se vrátil po asfaltované polní cestě na hlavní silnici u Niederredlitzu a po ní dojel do Thaye. Kolem druhé poloviny řeky jsem sice šlapal uprostřed polí přes drobná návrší od města k městu, od vesnice k vesnici, ale údolí už nebylo tak hluboko zaříznuté jako na dolním toku a tím i stoupání byla méně nepříjemná. Stále častěji se mi nabízel obrázek na řeku schovávající se mezi stromy na dně údolí pode mnou. Asi největším a nevýstavnějším městem na Německé Dyji byl Waidhofen. V Marklu nad ústím Thauabachu začalo řeky ubývat. Ve Schwarzenau se honosný barokní zámek skrýval uprostřed parku. Soutok Dyje s Jaudlingbachem ve Vitisu už byl soutokem dvou drobných potůčků. V Limbachu se mi soutok Německé a Kamenité Dyje schovával mezi stromy a podrostem a nedal se dobře vyfotit. Z Limbachu jsem sledoval břeh Německé Dyje, teď už drobného potoka, zbývajících asi sedm kilometrů do Schweiggersu. Na horním konci městečka pamětní deska na mostě připomínala, že je první na rodící se Dyji. A na zábradlí odpočívala kamenná socha říční víly. Po dalším asi kilometru do kopce mě polní a později lesní cesta dovedly k prameni řeky. Označoval jej velký balvan s nápisem Thayaquelle. Blízko něj se pod kořeny smrku skrývala malá studánka. Druhá v těsném sousedství byla vyschlá. Byl jsem u cíle. Po krátkém zastavení jsem se vrátil do Schweiggersu. (červen 2007)

Moravská Dyje (68 km): viz samostatné heslo

Dyje (235 km): V Raabsu se spojují Německá a Moravská Dyje a začíná vlastní řeka. Odsud do Znojma teče úzkým hlubokým zalesněným údolím a až na krátké úseky silnice ani cesty bezprostředně po břehu nevedou. Putování kolem tohoto úseku řeky proto znamená vystoupat od břehu na hranu údolí, kousek se po této hraně svézt, nebo si v polích nad ním zkrátit cestu mezi dvěma meandry a zase se k řece vrátit. Takovými zastávkami pro mě byly Drosendorf, Podhradí, okolí Cornštejna, Vranov a mlýn pod Šobesem. I proto jsem nepostřehl, kde začíná vzdutí Vranovské přehrady a z Vranova jsem se musel kousek vracet, abych se dostal na její hráz. Pod Vranovem je údolí chráněno jako národní park a pro turisty, alespoň z české strany, nepřístupné. Jediné dvě povolené odbočky jsou z Čížova do Hardeggu a z Lukova k Novému Hrádku. Romantické údolí také skrývá řadu zřícenin původně strážních hraničních hradů. Vranovský byl později přestavěn na barokní zámek. Nad Znojmem zvedá hladinu řeky další menší přehrada. Pod Znojmem Dyje vytéká do roviny polí Dyjsko-svrateckého úvalu. Odsud její tok kopíruje dobře značená cyklotrasa. U Krhovic byla řeka rozdělena na tři ramena: Dyji, Mlýnskou strouhu a kanál Krhovice – Hevlín. Mlýnská strouha v Jaroslavicích napájí velký Zámecký rybník. V okolí rakouského Laa s termálními prameny překračuje řeku Pulkau akvaduktem kousek před jejím ústím do Dyje. Všechna tři ramena se znovu spojují mezi Hevlínem a Hraběticemi. Pod Drnholcem začíná vzdutí Horní Novomlýnské nádrže. Dyje v tomto úseku obtéká vápencové bradlo Pavlovských vrchů. Novomlýnské nádrže jsou rájem rybářů, ornitologů, ale i rekreantů, na svazích Pálavy se rodí dobré víno. Hráz Dolní nádrže byla vybudována u Nových Mlýnů. Pod Bulharami byly zčásti zachovány původní lužní lesy se spoustou meandrů a slepých ramen. Část z nich se stala součástí uměle zformované krajiny lednicko-valtického areálu. Vedle lednického zámku s rybníkem k Dyji patří zejména romantické stavby minaretu a Janova hradu. V katastru Břeclavi byl tok řeky zregulován, část vody byla svedena umělým odlehčovacím ramenem. Zámeček Pohansko je centrem známé archeologické lokality. V oboře Soutok téměř nepřehlednou spleť ramen dotvářejí i druhý nejdelší přítok Dyje Kyjovka a řeka Morava. Právě soutok obou řek dal celé oboře název.

Pramen Německé Dyje

Ústí Steinathaye

Waidhofen

Waldkirchen

Soutok Dyjí v Raabsu

Drosendorf

Bítov

Hardegg