Pramen:
u Kozlova, 632 m
n. m.
Ústí
do: Baltského moře u polského Svinoústí, 0 m n. m.
Délka:
861 km, z toho 136 km v ČR
Plocha
povodí: 118 861 km2, z toho
7 217 km2 v ČR
Nejdelší
přítoky v Polsku: Warta (808 km), Lužická Nisa (252 km), Bobr (272
km), Barycz (139 km), Kladská Nisa (182 km)
Nejdelší
přítoky v Moravskoslezském kraji v ČR: Osoblaha (66 km), Olše (89
km), Ostravice (65 km), Opava (119 km od soutoku zdrojnic), Ondřejnice
(30 km), Lubina (37 km)
I./1.
Domašov
n. B. – Město Libavá – Budišov n. B. – Hadinka – Odry – Nový
Jičín (84 km):
Prvních
asi čtyřicet kilometrů Odry teče vojenským újezdem Libavá a kromě
pramene se k nim bez povolení nesmí. Já jsem svoje putování za
řekou zahájil v Domašově nad Bystřicí. Z něj jsem
vystoupal poměrně těžký kopec. Na jeho vrcholu jsem překročil
hranici vojenského újezdu a od té chvíle jsem se pohyboval na hranici
jeho dvou zón: jedné nepřístupné, druhé volné o víkendech a státem
uznaných svátcích. Kolem místního potoka jsem sjel do Města Libavá.
Dlouho
jsem si dodával odvahy, než jsem se pustil po proudu Libavského potoka
z městečka dolů do zakázaného pásma vojenského újezdu k Odře.
Nakonec to nebolelo. Asfaltová silnička s četnými výmoly
sledovala tok potoka úzkým pásem luk mezi zalesněnými stráněmi až
k jeho ústí. Cestou jsem potkal jediné auto a to nezastavilo, aby
mi řidič vyčinil. Na soutoku jsem si udělal dva obrázky. Na jednom je
vidět, jak se spojují dva úzké potoky a vytvářejí poměrně širokou,
byť mělkou říčku. Druhý je záběrem po proudu právě na ni. Od
soutoku jsem se stejnou cestou vrátil do Libavé.
Z městečka
jsem se přes kopec většinou v lukách dostal do Staré Vody.
Z původní vesnice zbyl jen barokní kostel. A znovu na mě čekal
poměrně těžký kopec. Na jeho vrcholu jsem opustil vojenský újezd i
les a ocitl se v polích. V dolíku jsem se zhoupl přes Podlesí a mírně
zvlněnými poli pokračoval do Budišova. V městečku jsem odbočil
na nezpevněné cesty kolem Budišovky. K Čermenskému mlýnu to
byla vcelku pohoda. Stezka se vinula kolem říčky úzkým pásem luk
mezi zalesněnými svahy. Od mlýna jsem musel z luk kus do svahu a
potom šlapal vrstevnicovou stezkou ve stínu stromů. U Hadinky se Budišovka
spojila s Odrou. Za soutokem jsem musel kousek z cesty do pásu
kopřiv na břehu. Právě na tomto místě Odra opouští vojenský újezd
Libavá. A znovu jsem vyšplhal kus do svahu a znovu balancoval na úzké
vrstevnicové cestě nad říčkou, tentokrát nad Odrou. Cesta se mi začala
nepříjemně táhnout. Vysvobozením bylo rekreační středisko u Spálovského
mlýna. Nad Odrou se tu vypínala kolmá vápencová skála. Z pukliny
v ní vyvěral pramen. Nad ním byla umístěna soška Panny Marie,
která připomíná legendu o zázračném zachránění a uzdravení císařského
vojáka za třicetileté války. Pod Spálovským mlýnem se údolí
postupně otevíralo. Zalesněné stráně se od sebe víc a víc
oddalovaly, louky na březích nahradila časem pole. Nezpevněné lesní
cesty vystřídaly místní silnice. U Heřmaniček byl do levého svahu
vykousnut kamenolom. Na konci tohoto úseku jsem zastavoval v městečku
Odry. Kousek pod ním jsem minul soustavu tří rybníků, dva z nich
byly vypuštěné. U Vražného se řeka definitivně vysvobodila ze sevření
kopců a tekla mírně zvlněnou rovinou polí. V Jeseníku jsem
vyhledal ústí dalšího z větších přítoků Luhy, Za obcí se
novou dominantou krajiny stal zalesněný Strojický vrch se zbytky strážního
hradu. Na jeho úpatí do Starého Jičína jsem zdolal poslední nepříjemně
táhlý kopec. Z něj jsem sjel do Nového Jičína. Tam jsem se
ubytoval.
2.
Nový Jičín – Suchdol n. O. – Studénka – Košatka – Polanka n.
O. – Ostrava-Svinov (68 km):
Ráno
jsem se z Nového Jičína vyplétal předměstskými ulicemi Šenova
a Kunína prakticky pořád po nábřeží Jičínky. Z Kunína jsem
se přes drobné návrší v polích překulil k Odře u
Suchdola. Za obcí jsem odbočil na stezky pro pěší. Zpočátku jsem se
pohyboval po úzké hrázi stíněné stromy, později po loukách. Pokud
to mělo smysl, byly proměněny v pole. Odra mezi nimi meandrovala a
zařezávala se poměrně hluboko mezi hlinité břehy. Uprostřed luk
jsem postupně hledal ústí Jičínky a Husího potoka. U Bartošovického
mlýna přehradil řeku malý jez s vodní elektrárnou. Na pravém břehu
řeky oddělené jen úzkou hrází se prostřely dva rybníky. Pěšina
uprostřed luk mě posléze přivedla do Studénky. Pod městečkem do
Odry ústil drobný potok Sedlnice. Ze Studénky jsem se kolem dalšího
velkého rybníka dostal do Albrechtiček. Odsud jsem do Košatky pokračoval
asfaltovanou cyklostezkou po břehu řeky. Vpravo se rozložil areál
ostravského letiště. Na okraji Petřvaldu jsem zastavoval u dalšího z přítoků,
u Bílovky. Bylo k tomu nutné obejít zahrady asi dvou nebo tří
domů. Z Košatky do Jistebníku jsem přejel po hrázi mezi dvěma
rybníky. Jižní obzor uzavírala hradba Beskyd. Z Jistebníku jsem
kousek šlapal upravenou, ale ne asfaltovanou cestou kolem rybníků
vpravo a polí vlevo. U místního rybníkářství jsem se protáhl po hrázi
mezi dvěma rybníky a pásem stromů na louku k soutoku dvou poměrně
velkých řek: Odry a Lubiny. Obě řeky byly opět zaříznuty poměrně
hluboko do hlinitých břehů. Neznačenou stezkou loukou a malým lužním
lesíkem kolem slepého ramene řeky jsem se posunul necelý kilometr. I
když jsem břeh Odry prochodil notný kus tam a zpátky, ústí Ondřejnice
jsem nenašel. Pěšinu přes louku v dalším z četných lesíků
vystřídala upravená cesta. V Polance jsem se vrátil na silnici. Přes
ni a přes Svinov jsem spěchal na vlakové nádraží, abych stihl vlak
domů.
II./1.
Studénka – Košatka – Ostrava – Kopytov – Bohumín (79 km):
Ze
Studénky do Košatky jsem si zopakoval cestu z předchozího výletu.
V Košatce jsem tentokrát zůstal na pravém břehu Odry a upravenou
polní cestu šlapal nejprve kolem Lubiny a poté uprostřed luk k mostu
přes Ondřejnici. Až na třetí pokus jsem našel její ústí do Odry.
Pokud jsem se správně trefil, Ondřejnice se krátce před svým ústím
stáčela vpravo a chvíli tekla souběžně s Odrou. Samotný soutok
jsem pozoroval z vysokého hlinitého břehu z upravené louky.
Odra
několikrát změnila tvář. Tady uprostřed luk to byla široká
meandrující řeka podemílající hlinité břehy. O kus níž na okraji
Ostravy ji lidé spoutali do poměrně úzkého, byť nejspíš hlubokého
koryta. Byl horký letní den a spousta Ostravanů využívala řeku k povalování
na březích a ke koupání, další korzovali po cestách pěšky i na
kole. Kolem řeky jsem dojel k ústí Opavy. To se proti mé poslední
návštěvě v roce 2004 proměnilo. Vzrostlé stromy zakryly výhled
na továrnu, v sousedství Odry byla postavena dálnice. Pod soutokem
se Odra naposledy proměnila v trvale širokou a mohutnou řeku.
Odsud jsem sledoval místní cyklotrasu nejprve mírně zvlněnými poli
do Lhotky, poté po místní silnici na úpatí zalesněného svahu na
okraj Petřkovic a nakonec napříč zábavním parkem pod vrchem Landek.
V něm byl kromě moderních atrakcí pod svahem na okraji louky vmáčknut
areál bývalého dolu Eduard Urx. V další části, kdy svah spadal
až do vody, naučná stezka upozorňovala na výchozy uhelných slojí na
povrch. Podle archeologických výzkumů tak zdejší uhlí využíval už
pravěký člověk. Pod Landekem jsem také hledal nejvhodnější záběr
na ústí Ostravice. Z Koblova mě na místní silnici provázela
plochá pole protkávaná stužkami stromů. V okolí Antošovic jsem
se marně ohlížel po nějakém upozornění na odbočku na místní
stezky do Bohumína. Zastavil jsem se až na státní hranici. Tam jsem na
křižovatce odbočil vpravo do polských Chalupek a na druhém konci obce
se na bývalém hraničním přechodu přes Odru vrátil do ČR. Ani jsem
si neuvědomil, že tady začíná několikakilometrový úsek, ve kterém
Odra tvoří státní hranici. Na křižovatkách v okolí Bohumína
jsem znovu poněkud zmatkoval. Nakonec jsem se přece jen vymotal do
Kopytova. Turisté označili cestu téměř až k soutoku Odry a Olše.
Ta vedla po mezi mezi dvěma poli až na kraj lužního lesa. Od něj až
k soutoku pokračovala prošlapaná stezka. Úzkou špici opět porůstala
džungle trav a tu a tam i nějaký strom a pořádný obrázek nešlo udělat.
Na tomto místě Odra definitivně opouští území České republiky a
stává se polskou řekou. (květen, červen 2012) |

Okolí
Kozlova

Ústí
Libavského p.

Ústí
Budišovky

Spálov

Odry

Ústí
Luhy u Jeseníku n. O.

Okolí
Suchdola n. O.

Okolí
Hladkých Životic

Rybník
Kačák u Albrechtiček |