Prvních asi čtyřicet kilometrů Odry teče vojenským újezdem Libavá a kromě pramene se k nim bez povolení nesmí. Já jsem svoje putování za řekou zahájil v Domašově nad Bystřicí. Z něj jsem vystoupal poměrně těžký kopec. Na jeho vrcholu jsem překročil hranici vojenského újezdu a od té chvíle jsem se pohyboval na hranici jeho dvou zón: jedné nepřístupné, druhé volné o víkendech a státem uznaných svátcích. Kolem místního potoka jsem sjel do Města Libavá.

Dlouho jsem si dodával odvahy, než jsem se pustil po proudu Libavského potoka z městečka dolů do zakázaného pásma vojenského újezdu k Odře. Nakonec to nebolelo. Asfaltová silnička s četnými výmoly sledovala tok potoka úzkým pásem luk mezi zalesněnými stráněmi až k jeho ústí. Cestou jsem potkal jediné auto a to nezastavilo, aby mi řidič vyčinil. Na soutoku jsem si udělal dva obrázky. Na jednom je vidět, jak se spojují dva úzké potoky a vytvářejí poměrně širokou, byť mělkou říčku. Druhý je záběrem po proudu právě na ni. Od soutoku jsem se stejnou cestou vrátil do Libavé.

Z městečka jsem se přes kopec většinou v lukách dostal do Staré Vody. Z původní vesnice zbyl jen barokní kostel. A znovu na mě čekal poměrně těžký kopec. Na jeho vrcholu jsem opustil vojenský újezd i les a ocitl se v polích. V dolíku jsem se zhoupl přes Podlesí a mírně zvlněnými poli pokračoval do Budišova. V městečku jsem odbočil na nezpevněné cesty kolem Budišovky. K Čermenskému mlýnu to byla vcelku pohoda. Stezka se vinula kolem říčky úzkým pásem luk mezi zalesněnými svahy. Od mlýna jsem musel z luk kus do svahu a potom šlapal vrstevnicovou stezkou ve stínu stromů. U Hadinky se Budišovka spojila s Odrou. Za soutokem jsem musel kousek z cesty do pásu kopřiv na břehu. Právě na tomto místě Odra opouští vojenský újezd Libavá. A znovu jsem vyšplhal kus do svahu a znovu balancoval na úzké vrstevnicové cestě nad říčkou, tentokrát nad Odrou. Cesta se mi začala nepříjemně táhnout. Vysvobozením bylo rekreační středisko u Spálovského mlýna. Nad Odrou se tu vypínala kolmá vápencová skála. Z pukliny v ní vyvěral pramen. Nad ním byla umístěna soška Panny Marie, která připomíná legendu o zázračném zachránění a uzdravení císařského vojáka za třicetileté války. Pod Spálovským mlýnem se údolí postupně otevíralo. Zalesněné stráně se od sebe víc a víc oddalovaly, louky na březích nahradila časem pole. Nezpevněné lesní cesty vystřídaly místní silnice. U Heřmaniček byl do levého svahu vykousnut kamenolom. Na konci tohoto úseku jsem zastavoval v městečku Odry. Kousek pod ním jsem minul soustavu tří rybníků, dva z nich byly vypuštěné. U Vražného se řeka definitivně vysvobodila ze sevření kopců a tekla mírně zvlněnou rovinou polí. V Jeseníku jsem vyhledal ústí dalšího z větších přítoků Luhy, Za obcí se novou dominantou krajiny stal zalesněný Strojický vrch se zbytky strážního hradu. Na jeho úpatí do Starého Jičína jsem zdolal poslední nepříjemně táhlý kopec. Z něj jsem sjel do Nového Jičína. Tam jsem se ubytoval.

Ráno jsem se z Nového Jičína vyplétal předměstskými ulicemi Šenova a Kunína prakticky pořád po nábřeží Jičínky. Z Kunína jsem se přes drobné návrší v polích překulil k Odře u Suchdola. Za obcí jsem odbočil na stezky pro pěší. Zpočátku jsem se pohyboval po úzké hrázi stíněné stromy, později po loukách. Pokud to mělo smysl, byly proměněny v pole. Odra mezi nimi meandrovala a zařezávala se poměrně hluboko mezi hlinité břehy. Uprostřed luk jsem postupně hledal ústí Jičínky a Husího potoka. U Bartošovického mlýna přehradil řeku malý jez s vodní elektrárnou. Na pravém břehu řeky oddělené jen úzkou hrází se prostřely dva rybníky. Pěšina uprostřed luk mě posléze přivedla do Studénky. Pod městečkem do Odry ústil drobný potok Sedlnice. Ze Studénky jsem se kolem dalšího velkého rybníka dostal do Albrechtiček. Odsud jsem do Košatky pokračoval asfaltovanou cyklostezkou po břehu řeky. Vpravo se rozložil areál ostravského letiště. Na okraji Petřvaldu jsem zastavoval u dalšího z přítoků, u Bílovky. Bylo k tomu nutné obejít zahrady asi dvou nebo tří domů. Z Košatky do Jistebníku jsem přejel po hrázi mezi dvěma rybníky. Jižní obzor uzavírala hradba Beskyd. Z Jistebníku jsem kousek šlapal upravenou, ale ne asfaltovanou cestou kolem rybníků vpravo a polí vlevo. U místního rybníkářství jsem se protáhl po hrázi mezi dvěma rybníky a pásem stromů na louku k soutoku dvou poměrně velkých řek: Odry a Lubiny. Obě řeky byly opět zaříznuty poměrně hluboko do hlinitých břehů. Neznačenou stezkou loukou a malým lužním lesíkem kolem slepého ramene řeky jsem se posunul necelý kilometr. I když jsem břeh Odry prochodil notný kus tam a zpátky, ústí Ondřejnice jsem nenašel. Pěšinu přes louku v dalším z četných lesíků vystřídala upravená cesta. V Polance jsem se vrátil na silnici. Přes ni a přes Svinov jsem spěchal na vlakové nádraží, abych stihl vlak domů.