LABE (v ČR)

 

Pramen: na Labské louce v Krkonoších, 1 384 m n. m.

Ústí do: Severního moře u německého Cuxhavenu, 0 m n. m.

Délka: 1 154 km, z toho v ČR 370,2 km

Plocha povodí: 144 055 km2, z toho v ČR 51 391,5 km2

Nejdelší přítoky: Oste (153 km, SRN), Elde (208 km, SRN), Havel (325 km, SRN), Mulde (314 km od pramene Cvikovské Muldy, SRN), Sála (413 km, SRN), Schwarze Elster (188 km, SRN), Ploučnice (106 km), Ohře (300 km), Vltava (430 km), Jizera (174 km), Orlice (139 km)

 

I. červenec 2017:

1. Děčín - Dolní Žleb - Schöna a zpět (33 km):

Z Hřenska do Děčína Labe svíraly vysoké svahy. Nad lesním patrem se vypínaly holé, často kolmé skály nejrůznějších tvarů. Šlapal jsem po cyklostezce na levém břehu řeky a byl jsem rád, že nemusím využít silnici na druhém břehu řeky. Nejenže po ní jezdilo jedno auto za druhým, ale také ji stínily stromy a zakrývaly tak úchvatné přírodní divadlo. V Hřensku jsem přes řeku pozoroval ústí Kamenice, která si svou cestu prorážela kamennou soutěskou, v Děčíně jsem z Tyršova mostu fotil ústí Ploučnice. Za panoramatickými pohledy na město jsem vystoupal ke kavárně na Pastýřské stěně.

 

2. Děčín - Ústí n. L. - Litoměřice - Roudnice n. L. (89 km):

Z Děčína do Ústí nad Labem jsem využil cyklostezku na pravém břehu řeky. Ta meandrovala mezi zdánlivě nízkými zalesněnými svahy, mezi stromy tu a tam vykoukla skalka, horní skalní patro ze včerejška bylo pryč. Na vnitřní straně oblouků vznikly mírnější svahy s loukami a poli kolem vesnic. Nepravidelně jsem potkával malé betonové bunkry meziválečného čs. opevnění. V Ústí na soutoku Labe s Bílinou jsem se nemohl zbavit dojmu, že moderní betonová monstra ze 70. a 80. let jsou vržena podobně jako válečné bomby do jinak převážně secesní zástavby. Nejostřeji kontrast mezi moderní a starou zástavbou vynikal, když v sousedství pozdně gotického chrámu vyrostlo prosklené nákupní centrum. Jez s plavební komorou ve Střekově naplnily výš proti proudu jinak poloprázdné koryto. Ještě z Ústí do Lovosic řeku provázely převážně zalesněné kopce. Tu a tam si nedostatek místa na břehu vynutil, že cyklostezka, spíš cyklistická dálnice, musela kousek nahoru do svahu a po chvíli se zase vrátila dolů. Mezi Libochovany a Velkými Žernosekami jsem si chtěl vyfotit Portu Bohemicu (Bránu Čech) shora. Proto jsem vyšplhal převážně po rozbitých polních cestách na Kalvárii ke třem dřevěným křížům. Bohužel stál jsem na jedné z pomyslných věží brány a řeka mezi kopci se mi schovávala za zákrutem. Naopak proti proudu se otevíral výhled do ploché Dolnooharské tabule s jejími poli. Dalším velkým a výstavným městem na toku byly Litoměřice. Jejich rozvoji určitě pomohlo i to, že se v 18. století staly centrem biskupství. A všichni jsme ve škole slyšeli příběh Karla Hynka Máchy, který v roce 1836 pomáhal hasit požár města, následně se rozstonal a zemřel. Jeho světnička je dnes malým muzeem. U Litoměřic ústí do Labe Ohře. Nad Litoměřicemi zůstaly kopce jen nad pravým břehem řeky, na levém se prostírala plochá pole. Na noc jsem zastavil v Roudnici.

 

3. Roudnice n. L. - Štětí - Mělník - Neratovice - Brandýs n. L. (73 km):

Z časů, kdy Roudnice byla letním sídlem pražských biskupů, se dochoval rozsáhlý zámek a několik klášterů. Místní naučná stezka připomíná i pozoruhodné stavby z meziválečného období, výhled na město nabízí malá rozhledna na návrší nad Labem. Cestou do Mělníka jsem mohl pozorovat, že nad vnějšími oblouky meandrů se zvedají nízká návrší nejčastěji se zahrádkami a chatami a na vnitřní straně se prostírají plochá pole. Mělník vznikl na ostrohu nad soutokem Pšovky a Labe. Dominantou města je bezesporu na vrcholu ostrohu bývalý královský hrad, dnes přestavěný na barokní zámek ve vlastnictví rodu z Lobkovic. V jeho sousedství se rozložilo staré město, níž po svahu sestupují k Pšovce ulice secesních domů a panelová sídliště. Asi kilometr nad prvním soutokem přitéká z rovin polí na druhém břehu Labe její nejvýznamnější přítok, řeka Vltava. (Srovnatelná je pouze německá Sála. Německá wikipedie uvádí její délku 413 km, česká 433 km. Vltava měří 430 km.) Nad soutokem Labe ztratilo snad polovinu, snad až dvě třetiny své šířky. Plavební komory v nepravidelných rozestupech deseti až patnácti kilometrů a regulace toku jej fakticky proměnily v plavební kanál se stejnoměrnou šířkou i hloubkou. Zbytky původních meandrů se ukryly v lužních lesích vedle řeky. Z Mělníka jsem přestal kvůli přítokům i městečkům pravidelně sledovat cyklotrasu č. 2, střídal břehy, značky pro pěší i neznačené cesty. I díky tomu už jsem asfalt potkával jen v krátkých úsecích a častěji se kodrcal po nezpevněných cestách na břehu, někdy jen úzkou rybářskou pěšinou. Odpoledne jsem se zastavil ještě u ústí Košáteckého potoka a v Neratovicích, fakticky moderním městě panelových domů. Informační tabule mě upozornily, že zámeček v místní části Lobkovice vlastnil tchán Františka Palackého a tento významný český historik nejen 19. století sem velmi často rád jezdil a je tu i pochovaný. Na nocleh jsem zastavil v Brandýse.

 

4. Brandýs n. L. - Čelákovice - Nymburk - Poděbrady (63 km):

Nejvýraznější dominantou Brandýsa je rozsáhlý barokní zámek, který byl oblíbeným místem habsburských panovníků. Na protějším břehu Labe stojí Stará Boleslav. Sem dodnes směřují křesťanští poutníci, aby se pomodlili na místě, kde byl v roce 929 (935) zavražděn Svatý Václav, pozdější patron české země. Kousek od původních kostelů sv. Kosmy a Damiána a sv. Klimenta byl v 17. století postaven i chrám Nanebevzetí Panny Marie. Kousek od Staré Boleslavi ústí do Labe Jizera. Obrázky z dnešního dne mi splývají. Řeka měla stejně jako včera odpoledne charakter plavebního kanálu. Kolem se střídala plochá pole se zbytky lužního lesa. V něm se nejčastěji skrývala slepá ramena. V blízkosti vesnic a městeček často vyrostly na břehu řeky chatové a zahrádkářské kolonie. A tak jsem se pomalu prokousával vpřed, sbíral obrázky, všímal si drobných přítoků, zastavil se v Čelákovicích a v Lysé nad Labem. Kousek před Nymburkem jsem pod jedním z jezů s plavební komorou téměř přehlédl další z významnějších přítoků, řeku Výrovku. Kolem královského města Nymburk se dodnes dochoval dvojitý vodní příkop a nad ním i zbytky městských hradeb. Uvnitř se dochovalo několik významných staveb, například renesanční radnice, gotický kostel sv. Jiljí a tzv. Turecká věž. Místní pivovar na druhém břehu Labe proslavil zejména spisovatel Bohumil Hrabal. Vila, kde žili jeho rodiče, stojí v jeho blízkosti na břehu řeky. Součástí jezu na Labi byla vedle plavební komory i vodní elektrárna. V jejím sousedství takřka nenápadně ústila řeka Mrlina. Na nocleh jsem popojel do Poděbrad.

 

5. Poděbrady - Kolín - Týnec n. L. - Chvaletice - Řečany (68 km):

Před branou dnes barokně upraveného zámku v Poděbradech se do náměstí rozjíždí na koni král Jiří z Poděbrad, zdejší rodák. Dnes je však město především významnými lázněmi. Jejich centrem je rozsáhlý park s několika kolonádami a zřídly minerální vody. Kolem něj jsou rozestaveny hotely a léčebná sanatoria. Asi čtyři kilometry od Poděbrad ústí do Labe Cidlina. V blízkosti soutoku u Libic stávalo v 10. století hradiště, které bylo centrem Slavníkovského panství a z kterého vyšel i sv. Vojtěch. Obrázek krajiny zůstal stejný jako včera: plochá pole se nepravidelně střídala se zbytky lužních lesů, řeka měla charakter plavebního kanálu. Z pospávání na nezpevněných cestách mě probudila až zastávka v Kolíně. Na rozsáhlém náměstí pozornost strhává renesanční radnice se sgrafitovou výzdobou. Zámek se ztrácí mezi okolní zástavbou nad břehem Labe. Podobně je mezi okolními domy ukryt i gotický chrám sv. Bartoloměje. V jeho sousedství se dochovalo několik kamenných středověkých domů. Na obvodu hradeb jsem se zastavil u bývalého kapucínského kláštera a už za nimi u moderní budovy městského divadla. Osaměle stojí na druhém břehu kamenná věž Hláska. Bysta na malém ostrově s parkovou úpravou připomíná Františka Kmocha, kapelníka dechové hudby a skladatele z přelomu 19. a 20. století. Nad Kolínem jsem zčásti i díky únavě znovu upadl do jakéhosi polospánku. V okolí Tří Dvorů jsem si připomněl loňský obrázek z ústí Černé strouhy, s níž se spojuje říčka Klejnárka. Lužní les a pískovna mě nepustily do blízkosti ústí Doubravy. Až v Týnci jsem se dostal z pravého na levý břeh a musel se kousek vracet. Své putování kolem Labe jsem prozatím zastavil u elektrárny v Chvaleticích. Od ní jsem se vracel domů vlakem.

 

II. červenec 2017:

1. Chvaletice - Přelouč - Pardubice - Sezemice - Hradec Králové (78 km):

Od elektrárny u Chvaletic jsem prakticky přes most dojel k národnímu hřebčínu v Kladrubech. Z Kladrub jsem se přes pole dostal do Semína. Směrové šipky mě navedly až k ústí Opatovického kanálu do Labe, informační tabule mi prozradila jeho historii i původní účel. Labe se proti prvnímu výletu proměnilo v poklidnou venkovskou říčku. Mezi Semínem a Přeloučí jsem se schoval do malého lužního lesa. Dominantami náměstí v Přelouči jsou škola a občanská záložna z přelomu 19. a 20. století, moderní budova městského úřadu je kousek za rohem. Asi nejznámějším rodákem je herec František Filipovský. V okolí města Labe dočasně ztratilo vodu, štěrkové ostrůvky dna osychaly na slunci. Za Přeloučí jsem se zelenou turistickou značkou klopýtal přes kořeny v malém lesíku. Až u Valů jsem se vrátil na silnici a šlapal v mírně zvlněných polích do Pardubic. Stačilo pár kilometrů, aby se koryto Labe znovu zaplnilo vodou. Krajské město pospojovalo hlavní památky krátkým okruhem s informačními tabulkami, pozvalo do rekreační a oddychové zóny v parku pod zámkem. Pro mě byla zajímavá i směs různých moderních stylů na třídě Míru. Pardubický zámek vyrostl nad soutokem Labe a Chrudimky. Za městem jsem využil červenou turistickou značku kolem kanálu Halda, který spojuje Loučnou s Chrudimkou. Kanál se chvíli od Labe vzdaloval a vytvořil malé políčko, chvíli se k němu přibližoval a oba toky oddělovala jen úzká hráz. Značka mě lužním lesíkem přivedla k soutoku Labe s Loučnou, o kousek výš k jezu, kterým Halda začínala, a nakonec do Sezemic. Mezi sousedními Kuněticemi a Němčicemi jsem už s cyklotrasou po úpatí obkroužil Kunětickou horu. Hrádek na jejím vrcholu se mi různě schovával mezi stromy. Zbytek kilometrů do Hradce Králové si značka vybírala místní silnice uprostřed polí pod dohledem nízkého svahu na levém břehu Labe. Nad stromy na druhém břehu několik kilometrů vykukovaly komíny a chladící věže opatovické elektrárny. V okolí Vysoké mě k začátku Opatovického kanálu nepustily ploty vodohospodářských objektů. V Hradci jsem zastavil na nocleh.

 

2. Hradec Králové - Březhrad - Hradec Králové - Smiříce - Jaroměř (43 km):

 Středověký Hradec vznikl nad soutokem Labe s Orlicí. V 18. století jej nechal Josef II. přestavět v barokní pevnost. Do ní se v červnu 1866 uchýlily zbytky rakouských vojsk po porážce v nedaleké bitvě u Chlumu. Ve 20. a ve 30. letech 20. století vzniklo na druhém břehu Labe fakticky nové město. Dnes hlavní zajímavosti všech městských části připomínají čtyři značené okruhy. Já jsem procházkami po starém městě a po tzv. salonu republiky strávil celé dopoledne.

Po obědě jsem se po pravém břehu řeky vrátil do Březhradu, abych zkusil najít ústí Labského náhonu. Na katastru vesnice vyrostla v sousedství čtyřproudové silnice č. 37 nákupní zóna moderních hypermarketů. Bohužel jsem neměl dostatečně podrobnou mapu, abych našel cestu přes zmíněnou silnici na břeh Labe a svou snahu jsem musel vzdát.

Asfaltovanou cyklostezkou po břehu Labe jsem odpoledne Hradec konečně opustil. Vlastně nic zajímavého se nedělo. V ne příliš široké řece udržovaly jezy poměrně stabilní hloubku, včerejší poloprázdné koryto u Přelouče byla jen zanedbatelná epizoda, v okolí se prostírala pole. Jeden z jezů přehrazoval řeku u Předměřic. Asi o kilometr výš z Labe odbočoval Labský náhon. Z mostu přes ústí Trotiny dnes zůstaly jen betonové pilíře na březích. Další z jezů zadržoval vodu u Smiřic, malého, vcelku moderního městečka s barokním zámkem. V posledních asi deseti kilometrech do Jaroměře mě dohonila letní bouřka. I díky ní jsem nezastavil u ústí Metuje a rovnou odbočil k nádraží. Tam jsem svou druhou část putování kolem Labe ukončil.

 

III. září 2017:

1. Jaroměř - Kuks - Dvůr Králové - Debrné - Hostinné (56 km):

Svůj výlet kolem horního Labe jsem začal na jeho soutoku s Metují. Ve svahu nad ním stojí Josefov. Expozice v bývalé hlavní bráně seznamuje s historií pevnosti a zve k prohlídce kasemat. Jinak je Josefov nezajímavé uniformní kasárenské město s pravidelnou šachovnicí ulic. Z Josefova jsem se vrátil na břeh Labe a po něm se posunul k ústí Úpy. Od něj jsem šlapal do ani ne kilometr vzdálené Jaroměře. Po krátké prohlídce centra města jsem se s Polabskou cyklotrasou překulil přes drobné návrší v polích na břeh Labe blízko jejího soutoku s Běluňkou. Labe ztratilo poklidnou vážnost a jeho hladinu zčeřily drobné vlny. V dalších kilometrech teklo po loukách a polích úzkým, ne příliš hlubokým údolím s příkrými zalesněnými svahy.

V Brodě jsem odbočil neznačenou lesní cestou do svahu nad pravým břehem. Nad horní hranou se přede mnou prostřelo pole. Asi uprostřed jsem nechal kolo stát u cesty a pěšky vystoupal jednou z kolejí traktorů na nejvyšší bod Východolabské tabule, návrší Na Šancích, se zajímavými výhledy po okolí. Na vrcholu betonové skruže chránily geodetický bod.

Polní cesta nakonec vyústila na místní silnici a po ní jsem sjel do Kuksu. Na přelomu 17. a 18. století tu hrabě František Antonín Špork nechal vybudovat velké lázně se špitálem. Barokní špitál, jehož terasu lemuje galerie Braunových soch lidských vlastností, stojí na pravém břehu dodnes. Z původních lázní na levém břehu zůstalo jen monumentální schodiště se sochami Tritónů. Lázeňští hosté z Kuksu chodili procházkou k blízkému Braunovu Betlému. Správně by se mělo říci, že Betlém je jen jednou z galerie asi třinácti soch. Některé zmizely úplně, jiným čas notně setřel tvary.

V okolí Kuksu obstoupily svahy Labe velmi těsně, o pár kilometrů výš v okolí Dvora Králové se znovu otevřela menší kotlina s loukami a políčky. Do Dvora Králové míří davy turistů zejména do místního safari. Řada památek ve městě však připomíná i odkaz Rukopisu královédvorského, který byl nalezen ve věži zdejšího kostela v roce 1817.

Kousek nad Dvorem byla na začátku 20. století na Labi postavena nevelká přehrada Les království. Její hráz zdobí dvě novoromantické věže. Přehrada využila dalšího zúženého úseku, kdy se z břehu řeky bezprostředně zvedaly svahy. U Debrného se znovu otevřela širší kotlina s loukami na březích. V nich jsem ve večerním stmívání uháněl až do Hostinného. Tam jsem zastavil na nocleh.

 

2.  Hostinné - Kunčice - Vrchlabí - Špindlerův Mlýn - Vrchlabí - Kunčice (58 km):

Druhý den jsem začal prohlídkou města Hostinné. Kousek nad ním Labe pohánělo malou vodní elektrárnu. Nad Hostinným jsem většinou šlapal v loukách a polích mezi nízkými zalesněnými svahy. Střídal jsem místní silnice a stezky v zahrádkářských koloniích a malých vesnicích. Labe se zvolna měnilo v horskou bystřinu, která si razila cestu vpřed skalnatým korytem nebo přes četné prahy. U Pilnikova jsem se zastavil u soutoku „Velkého“ a Malého Labe. Do Vrchlabí jsem se protáhl mezi zahrádkami po úpatí zalesněného svahu. Vrchlabí je zajímavé historické městečko s ulicí hrázděných domů v centru a malým zámkem uprostřed parku. Mimo jiné v něm sídlí správa Krkonošského národního parku. Naučná stezka provází po deseti největších zajímavostech města. Nad Vrchlabím se zavřela brána. Labe těsně sevřely vysoké zalesněné kopce na okraji Krkonoš. Definitně se proměnilo v dravou horskou bystřinu a bylo úchvatné pozorovat, jak si mezi kameny hledá cestu, jak si s nimi hraje. V klidnějších pasážích u vnitřního břehu vznikaly ostrůvky štěrkových nánosů. Stoupání dostalo spád a brzy jsem řadil lehčí a lehčí převody. Mezi hory se vmáčkla i přehrada Labská. Jak jsem se blížil ke Špindlerovu Mlýnu, kolem silnice se stále častěji objevovaly nejrůznější penziony, nebo alespoň poutače, které nim zvaly. Z centra Špindlerova Mlýna jsem pokračoval lesem po asfaltovaném chodníku, určeném zároveň pro pěší i cyklisty, až k soutoku „Velkého“ a Bílého Labe. U něj jsem svoje putování kolem řeky ukončil.

 

IV. srpen 2001:

Špindlerův Mlýn - pramen Labe – Vrchlabí – Jaroměř:

Ze Špindlerova Mlýna jsem se vydal lesem vzhůru: nejprve silnicí k soutoku „Velkého“ a Bílého Labe a od něj podél „Velkého“ Labe po asfaltované cestě. Čtyři kilometry nad soutokem asfalt skončil pod kamenitou strání u ústí Pudlavy. Zcela symbolicky tu stála dopravní značka „Zákaz vjezdu cyklistů“. K ní jsem přivázal kolo a dalších pět kilometrů pokračoval pěšky. V horní části údolí přede mnou zůstaly z lesa jen větší nebo menší ostrovy. Zbytek stromů vzaly dílem nevlídné přírodní podmínky, dílem laviny, dílem činnost člověka. Tím, že se údolí otevřelo, jsem najednou uviděl jeho hloubku a nad ním majestátnost vysokých krkonošských hřebenů. Ze strmých strání často vystupovalo na povrch skalní podloží a vytvářelo zajímavé útvary. Časem se nahoře na hřebeni objevila Labská bouda. Údolí se přede mnou zvolna zavíralo a končilo strmou vysokou stěnou, kterou i Labe zdolávalo v kaskádách. Chodníček pro turisty se kolem nich vinul v nekonečných serpentinách. U Labské boudy jsem stanul na hřebeni a dál vedla pohodlná široká cesta uprostřed louky.

Pramen Labe. Pocit vítězství nebo zklamání? Uprostřed louky byla vybudována studánka a nad ní vztyčena nízká kamenná zídka se symbolickým tokem Labe a erby významnějších českých a německých měst na jeho toku. Všude kolem se motalo množství turistů a neměl jsem dostatek klidu k tichému rozjímání. Jen letmo jsem si připomněl, co všechno jsem na německém úseku řeky zažil.

Po necelé půlhodině jsem stejnou cestou sestoupil zpět. U Pudlavy jsem nasedl na kolo, vrátil se do Špindlerova Mlýna a kolem řeky sjel velice rychle do Vrchlabí.

01krkonose.jpg (101063 bytes)

Pramen Labe

22pilnikov.jpg (76924 bytes)

Ústí Malého Labe u Pilníkova

23leskr.jpg (74483 bytes)

Vodní nádrž Les Království

24smirice.jpg (76516 bytes)

Smiříce

25hradec.jpg (76968 bytes)

Hradec Králové

26semtin.jpg (76233 bytes)

Ústí Opatovického kanálu u Semína

27kolin.jpg (76226 bytes)

Kolín

28nymburk.jpg (76801 bytes)

Nymburk

29tousen.jpg (76972 bytes)

Ústí Jizery u Lázní Toušeň

30melnik.jpg (77247 bytes)

Ústí Vltavy pod Mělníkem

31roudnice.jpg (76529 bytes)

Roudnice n. L.

32zernoseky.jpg (76547 bytes)

Velké Žernoseky

33usti.jpg (76816 bytes)

Ústí nad Labem

34schmilka.jpg (77134 bytes)

Schmilka (SRN)